ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5714.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5714/2017-510
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně eReality.cz s.r.o. , se sídlem v Teplicích, Chelčického č. 3119, IČO 49905601, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova č. 1624/5, proti žalované EURODRAŽBY.CZ a.s. , se sídlem v Praze 8, Čimická č. 780/61, IČO 25023217, o 2.680.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013, o dovolání společnosti EURODRAŽBY.CZ a.s. , se sídlem v Praze 8, Čimická č. 780/61, IČO 29135419, zastoupené JUDr. Rostislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova č. 1680/110, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2017, č. j. 11 Co 82/2017-420, takto:
Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 26. 1. 2011 u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala po žalované „vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2.680.000,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% p.a. z částky 2.680.000,- Kč od 22. dubna 2009 do 31. prosince 2009 a dále ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí z částky 2.680.000,- Kč od 1. ledna 2010 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Žalobu odůvodnila zejména tím, že „dne 29. května 2003 konala žalovaná v rámci své podnikatelské činnosti, jakožto dražebník, nedobrovolnou veřejnou dražbu, jejímž předmětem byl objekt občanské vybavenosti na stavebním pozemku, zapsaný na listu vlastnictví pro obec a katastrální území Ú. u Katastrálního úřadu pro Ú. kraj, Katastrální pracoviště Ú.“, že „se v rámci své realitní podnikatelské činnosti dražby zúčastnila a uhradila v hotovosti částku ve výši 200.000,- Kč jako dražební jistotu“, že „v průběhu dražby učinila nejvyšší podání ve výši 2.680.000,- Kč“, že „na základě této skutečnosti jí byl licitátorem, který jednal jménem a na účet žalované, udělen příklep a stala se tak vydražitelem předmětu dražby“, že „následně dne 5. června 2003 prostřednictvím účtu z KB uhradila žalované doplatek ve výši 2.480.000,- Kč, tedy celkem cenu dosaženou vydražením ve výši 2.680.000,- Kč“, že „žalovaná cenu přijala a v důsledku předchozích skutečností jí vydala dne 9. června 2003 potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby“, že „dne 29. ledna 2009 jí byl doručen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 12 Co 427/2007, ze dne 26. listopadu 2008, kterým byl změněn předchozí rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem, č. j. 12 C 316/2003, ze dne 15. prosince 2006 ve věci žaloby původních vlastníků předmětu nájmu J. A. a D. A. o neplatnost dražby a určení vlastnictví k předmětu dražby, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl, že dražba je neplatná“, že „rozsudek nabyl právní moci dne 29. ledna 2009“ a že „na základě rozsudku bylo pravomocně deklarováno, že se s ohledem na neplatnost dražby vlastníkem předmětu dražby nikdy nestala a že vlastníkem předmětu dražby jsou původní vlastníci“. Žalobkyně dovozuje, že „v důsledku neplatnosti dražby jí nemohla vzniknout povinnost uhradit cenu žalované a úhrada tak byla zcela zjevně plněním bez právního důvodu“, že „žalované, která jakožto dražebník konala dražbu vlastním jménem a na vlastní účet, tak v důsledku přijetí ceny v souvislosti s neplatnou dražbou vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši přijaté ceny (tedy 2.680.000,- Kč), které je jí žalovaná povinna vydat“, a že „se současně s vydáním bezdůvodného obohacení domáhá i zaplacení příslušenství v podobě úroku z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení“.
Vzhledem k tomu, že Městský soud v Praze dospěl k závěru, že „k projednání žaloby není věcně příslušný, neboť se nejedná o žádný ze sporů, v nichž je rozhodování svěřeno krajským soudům podle §9 odst. 2 a 3 o.s.ř. s tím, že předmětem řízení je majetkový návrh vzniklý v důsledku prohlášení neplatnosti nucené dražby“, předložil věc k rozhodnutí „dle ust. §104a o.s.ř.“.
V řízení o určení věcné příslušnosti Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 1. 2013, č. j. Ncp 1785/2012-46, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou dle ust. §9 odst. 1 o.s.ř. v prvním stupni příslušné okresní soudy a že po právní moci tohoto rozhodnutí bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 8.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 25. 9. 2014, č. j. 11 C 134/2013-250, žalobu zamítl a uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení. Své rozhodnutí zdůvodnil tak, že „v době konání dražby žalovaná i ostatní účastníci dražby byli logicky v dobré víře, že dražba je prováděna na základě řádného exekučního titulu“, že „žalovaná při provádění dražby neporušila žádnou povinnost uloženou právním předpisem či smluvně převzatou“ a že „tedy není žalobkyni odpovědná za vznik její škody“.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2016, č. j. 11 Co 342/2015-357, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poukázal na to, že „soud v tomto řízení je vázán pravomocným rozhodnutím v řízení o neplatnost dražby, a proto musí bez dalšího vycházet z toho, že předmětná dražba byla neplatná“.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 24. 11. 2016, č. j. 11 C 134/2013-368, rozhodl, že „žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.680.000,- Kč spolu s ročním zákonným úrokem z prodlení z této částky“, a to od 23. 4. 2009 do 25. 11. 2016 „v kapitalizované výši 1.522.438,16 Kč“, a dále od 26. 11. 2016 do zaplacení „úrok z prodlení v roční výši odpovídající výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, platné k prvnímu dni každého dalšího kalendářního pololetí, ve kterém trvá prodlení žalované, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“ (výrok I.); zároveň žalobu zamítl „v části, kde se žalobkyně domáhá proti žalované zákonného úroku z prodlení z částky 2.680.000,- Kč ve výši 9,25% ročně za den 22. 4. 2009“ (výrok II.), a stanovil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 464.064,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Ing. Pavla Kejly (výrok III.). Uvedl, že „v řízení vedeném před Okresním soudem Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003, které skončilo pravomocným rozsudkem odvolacího soudu č. j. 12 Co 427/2007-133, vystupovali jako účastníci i účastníci současného sporu“, že „tento rozsudek je tedy pro ně závazný“, že „je závazný též pro všechny orgány“ a že „soud v současném řízení je proto vázán citovaným rozsudkem a bez dalšího musí vycházet z toho, že sporná dražba byla neplatná, aniž má jakoukoliv zákonnou možnost tuto otázku znovu otevírat nebo přezkoumávat“. Uzavřel, že „plnění kteréhokoli účastníka v souvislosti s od počátku neplatnou dražbou je tedy plněním bez právního důvodu“, že „pro poměry tohoto řízení to znamená, že žalobce od okamžiku, kdy uhradil dne 29. 5. 2003 jistotu 200.000,- Kč a dále dne 9. 6. 2003 doplatek ceny 2.480.000,- Kč, plnil k těmto datům bez právního důvodu“ a že „nárok na vydání bezdůvodného obohacení není promlčený“.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2017, č. j. 11 Co 82/2017-420, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 46.754,40 Kč k rukám advokáta Mgr. Ing. Pavla Kejly, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Dospěl k závěru, že „rozhodující je to, že neplatnost dražby byla vyslovena pravomocným rozhodnutím soudu, který k tomu byl oprávněn a jehož rozhodnutí nebylo následně žádným ze zákonem předpokládaných způsobů odklizeno“, že „tímto rozhodnutím je deklarována neplatnost dražby od samého počátku, což má za následek, že žalobkyně vlastnictví k předmětu dražby nikdy nenabyla“, že „na plnění žalobkyně, která zaplatila žalované dražební jistotu 200.000,- Kč a doplatek ceny ve výši 2.480.000,- Kč je třeba hledět jako na plnění bez právního důvodu, přičemž majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu je bezdůvodným obohacením ve smyslu §451 odst. 1 zák. č. 40/64 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013“, a že „žaloba byla podána před uplynutím dvouleté subjektivní i tříleté objektivní promlčecí doby a k promlčení nároku žalobkyně tak nedošlo“.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost EURODRAŽBY.CZ a.s., IČO 29135419, dovolání. Namítá, že „z hlediska platné právní úpravy není a nemůže být předmětná dražba neplatná“ a že tedy „žádné bezdůvodné obohacení vzniknout nemohlo“. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí je „v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí soudů a s výkladem nálezu ÚS publikovaného pod č. 181/2005 Sb.“. Poukazuje zejména na to, že „meritorní rozhodnutí stojí na tezi, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2008, č. j. 12 Co 427/2007, je pro obecné soudy závazný, ač jde o rozhodnutí zjevně protiprávní“, že Krajský soud v Ústí nad Labem „změnil předchozí rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem a určil, že provedená veřejná dražba je neplatná z důvodu rozporu ustanovení §36/2 zák. č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách s ústavním pořádkem ČR“, a že tak „protiprávně přiznal prve zmíněnému nálezu, jímž byl s účinností ode dne 10. 5. 2005 zrušen §36/2 zák. č. 26/2000 Sb., retroaktivitu“. Navíc namítá, že „rozsudek trpí vadou v identifikaci žalované, když jako IČ 25023217 je uváděno číslo zaniklého subjektu“ . Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně namítá, že „nelze předvídat, jak bude o platnosti nedobrovolné dražby soudem pravomocně rozhodnuto“, a proto navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné.
V řízení o určení neplatnosti předmětné dražby a určení vlastnictví mezitím k dovolání společnosti eReality.cz s.r.o. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 4. 8. 2017, č. j. 21 Cdo 1305/2017-188, zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2008, č. j. 12 Co 427/2007-133, kterým krajský soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) rozhodl o neplatnosti předmětné dražby, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Vyslovil závazný právní názor, že „řízení bylo zahájeno dnem 16. 6. 2003 a jeho předmětem bylo určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, provedené na návrh dražebního věřitele podle ustanovení §36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách“, že „v průběhu řízení bylo ustanovení §36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2005, č. 181/2005 Sb., zrušeno dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (tj. dnem 10. 5. 2005)“, že však „podle nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2013, sp.zn. II. ÚS 1882/09, právní předpis zrušený Ústavním soudem pozbývá platnosti až dnem vykonatelnosti nálezu a nepřestává být ve vztahu k právním skutečnostem nastalým během jeho platnosti aplikovatelným právem“, a tudíž že „ve vztahu ke zrušení ustanovení §36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách derogačním nálezem Ústavního soudu nebyl zpochybněn ani institut veřejné dražby jako takové, ani samotné nabytí vlastnického práva nabyvatelem příslušné věci k okamžiku dražebního příklepu“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o.s.ř.“), neboť řízení v projednávané věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán přede dnem 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (právní nástupkyní účastnice řízení, vůči níž je napadené rozhodnutí ve smyslu ust. §159a odst. 1 o.s.ř. závazné) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Z hlediska skutkového stavu (správnost skutkových zjištění přezkumu dovolacího soudu nepodléhá – srov. §241a odst. 1 o.s.ř.) bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno, že v řízení o určení neplatnosti předmětné dražby a určení vlastnictví, vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003, soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 12. 2006, č. j. 12 C 316/2003-93, žalobu podanou žalobkyní zamítl a že toto rozhodnutí soudu prvního stupně Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací v řízení, vedeném pod sp. zn. 12 Co 427/2007, svým rozhodnutím ze dne 9. 2. 2018 nakonec potvrdil (poté, co jeho předchozí rozhodnutí, určující neplatnost předmětné dražby, bylo dovolacím soudem zrušeno, srov. výše).
Za tohoto skutkového stavu bylo v posuzované věci pro rozhodnutí soudů nadále významné vyřešení otázky, zda se lze ve sporném řízení s úspěchem domáhat vydání bezdůvodného obohacení (v podobě peněžitého plnění poskytnutého žalobkyní jako vydražitelem ve veřejné nedobrovolné dražbě, která byla uskutečněna žalovanou jako dražebníkem) za situace, kdy v souvisejícím řízení bylo pravomocné rozhodnutí vyhovující žalobě o určení neplatnosti dražby napadeno mimořádným opravným prostředkem (dovoláním) a kdy v důsledku závazného právního názoru dovolacího soudu (nakonec) byla žaloba o určení neplatnosti dražby soudy pravomocně zamítnuta. Vzhledem k tomu, že tato otázka procesního práva dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu v uvedených souvislostech řešena, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání společnosti EURODRAŽBY.CZ a.s., IČO 29135419, je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit – vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vzniknout okamžikem poskytnutí peněžitého plnění ve veřejné nedobrovolné dražbě – podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 4. 2004 (dále jen „obč. zák.“).
Podle ustanovení §451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
Podle ustanovení §451 odst. 1 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Podle §457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
Z rozhodnutí soudů obou stupňů v posuzované věci je patrné, že měly shodně za to, že žalovaná se bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně především z toho důvodu, že dražba (v níž žalobkyně poskytla žalované peněžité plnění) byla shledána neplatnou pravomocným rozhodnutím soudu. Odvolací soud k tomu navíc vyslovil závěr, že pravomocné rozhodnutí soudu o neplatnosti dražby ani „nebylo následně žádným ze zákonem předpokládaných způsobů odklizeno“. S těmito závěry nelze souhlasit.
Otázka vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované závisí tedy v projednávaném případě na vyřešení otázky neplatnosti dražby, která však nemůže být posuzována v daném řízení. Jak i odvolací soud v tomto ohledu správně uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Jde-li o neplatnou dražbu, nepřechází na vydražitele vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, ačkoliv zaplatil cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 32/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52, roč. 2006).
Za dané procesní situace, kdy sice již bylo o otázce neplatnosti dražby soudy pravomocně rozhodnuto, nicméně se stala ještě předmětem řízení o mimořádném opravném prostředku u dovolacího soudu, které bylo navíc zahájeno před vydáním rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci a jehož výsledkem byl závazný právní názor dovolacího soudu posoudit otázku neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby jinak, než to dosud učinil odvolací soud v řízení o určení neplatnosti dražby, nelze než dospět k závěru, že soud rozhodující ve věci zaplacení 2.680.000,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení žalované měl vyčkat výsledku dovolacího řízení ve věci neplatnosti dražby. Při posouzení bezdůvodného obohacení žalované bylo totiž třeba reagovat na změnu právního názoru v řízení o předběžné otázce pro toto posouzení rozhodující, tím spíše tehdy, kdy byl závazný právní názor dovolacího soudu vysloven již v průběhu odvolacího řízení v projednávané věci (před vydáním meritorního rozhodnutí)
a kdy - v důsledku tohoto právního názoru dovolacího soudu - byla (v konečném důsledku) žaloba o určení neplatnosti dražby soudy i pravomocně zamítnuta. Z toho vyplývá, že odvolací soud v daném případě měl vyčkat (přinejmenším) výsledku dovolacího řízení o předběžné otázce. Za tím účelem mohl (z důvodu hospodárnosti) zvolit opatření v podobě přerušení řízení ve smyslu ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o.s.ř, a to alespoň do doby, než bude v dovolacím řízení zaujat závazný právní názor v otázce platnosti veřejné nedobrovolné dražby, případně až do okamžiku, než bude v řízení o neplatnosti dražby tato otázka „postavena najisto“ pravomocným rozhodnutím soudu. Protože tak odvolací soud neučinil, je jeho rozhodnutí o tom, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, předčasné, a tudíž nesprávné.
Odvolacímu soudu je třeba dále vytknout, že jednal jako s účastníkem řízení na straně žalované se společností EURODRAŽBY.CZ a.s., IČO 25023217, ačkoliv z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že na základě projektu přeměny, týkajícího se žalované jako zanikající společnosti a společnosti E DRAŽBY, a.s., se sídlem v Praze 8, Kandertova č. 1131/1a, IČO 29135419, jako nástupnické společnosti, došlo ke zrušení žalované sloučením s nástupnickou společností. Zároveň ke dni zápisu do obchodního rejstříku (31. 12. 2016) došlo k přechodu jmění žalované na nástupnickou společnost. Žalovaná pak zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 31. 12. 2016. K 1. 1. 2017 zanikla výmazem z obchodního rejstříku rovněž nástupnická společnost a k tomuto dni byla v obchodním rejstříku zapsána dovolatelka – společnost EURODRAŽBY.CZ a.s., IČO 29135419, od 4. 1. 2017 se sídlem v Praze 8, Čimická č. 780/61, na niž přešlo i jmění nástupnické společnosti.
Podle ustanovení §107 odst. 1 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, je jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ten, kdo po zániku právnické osoby vstoupil do jejích práv a povinností, popřípadě ten, kdo po zániku právnické osoby převzal práva a povinnosti, o něž v řízení jde (§107 odst. 3 o.s.ř.).
Protože původně žalovaná EURODRAŽBY.CZ a.s., se sídlem v Praze 8, Čimická č. 780/61, IČO 25023217, v mezidobí od vydání rozhodnutí soudu prvního stupně do předložení věci odvolacímu soudu ztratila způsobilost být účastníkem řízení a protože povaha věci umožňuje pokračovat v řízení, mělo být soudem prvního stupně ve smyslu §107 odst. 1 a 3 o.s.ř. rozhodnuto, že v řízení bude namísto dosavadní žalované pokračováno se společností EURODRAŽBY.CZ a.s., se sídlem v Praze 8, Čimická č. 780/61, IČO 29135419. Vzhledem k tomu, že uvedené pochybení odvolací soud nenapravil, naopak dále s původní žalovanou jednal jako s účastníkem, řízení bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud k této vadě (namítané i v dovolání) přihlédl. Pro úplnost zmiňuje, že by k ní byl povinen přihlédnout i tehdy, kdyby nebyla v dovolání zcela zřetelně uplatněna (srov. ust. §242 odst. 2 věty druhé o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí ani zamítnutí dovolání společnosti EURODRAŽBY.CZ a.s., IČO 29135419, a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek (včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení) zrušil (§243e odst. 1 o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o nákladech řízení rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 9. 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu