ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.578.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 578/2018-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Vítězslavy Pekárkové ve věci dědictví po T. H. , zemřelé dne 12. března 1895, za účasti J. A. H. , zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského č. 241/35, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 35 Nc 2848/2016, o dovolání J. A. H. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. srpna 2017, č. j. 84 Co 177/2017-41, takto:
I. Dovolání J. A. H. se odmítá .
II. Dovolatel nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání J. A. H. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22.8.2017, č. j. 84 Co 177/2017-41, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o tom, že není na místě pokračovat v dědickém řízení (odevzdat pozůstalost dovolateli) po zůstavitelce T. H., zemřelé dne 12.3.1895, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů (k tomu srov. právní názor o tom, že nelze obcházet účel a smysl restitučního zákonodárství, vyjádřený například v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.1994, sp. zn. 24 Co 139/94, uveřejněném v časopise Ad Notam č. 3, ročník 1995; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1996, sp. zn. 3 Cdon 677/96; stanovisku pléna Ústavního soudu ČR ze dne 1.11.2005, sp. zn. Pl. ÚS – st. 21/05, uveřejněném pod č. 477/2005 Sb.; usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 3.12.1996, sp. zn. I. ÚS 260/96; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2008, sp. zn. 28 Cdo 5051/2007; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.1.2009, sp. zn. 28 Cdo 4983/2008; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.6.2013, sp. zn. 21 Cdo 4145/2011 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.6.2013, sp. zn. 21 Cdo 2449/2011) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
K opakované námitce dovolatele, podle níž se domáhá rovněž „změny rozhodovací praxe ve vztahu k subjektům, které se před českými soudy domáhají svého kapitálu dle práv Evropské unie“, Nejvyšší soud ČR pouze odkazuje na svůj rozsudek ze dne 6.1.2009, sp. zn. 28 Cdo 4983/2008, ve kterém již vyjádřil názor, že „tu nejde o výklad práva Evropského společenství, jež by se týkalo dědění a jeho projednání podle procesních předpisů členského státu unie“, a proto je i v tomto ohledu správný závěr odvolacího soudu v posuzovaném případě, že „právo EU o volném pohybu kapitálu na projednávanou věc nijak nedopadá“.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání J. A. H. proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu