ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.6098.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 6098/2017-160
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně České spořitelny, a.s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, IČO 45244782, proti žalované Aukčnímu centru Bussmark, s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Štúrova č. 1701/55, IČO 27224163, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 32/22, o 700.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 179/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2017, č. j. 72 Co 19/2017-120, takto:
I. Dovolání žalované se zamítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 2.6.2016 u Obvodního soudu pro Prahu 4 vůči žalované domáhala zaplacení částky 700.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení. Návrh zdůvodnila tím, že „je věřitelkou z titulu pohledávky z „hypotečního úvěru vůči dlužníku M. K.,“ která byla zajištěna zástavním právem na nemovitosti. Dne 18.6.2014 se konala veřejná dražba dobrovolná na základě smlouvy uzavřené mezi L. K., opatrovnicí dlužníka M. K., a žalovanou. Jelikož byla smlouva uzavřena bez souhlasu opatrovnického soudu, byl dlužníku soudem ustanoven opatrovník za účelem podání žaloby na neplatnost uvedené veřejné dražby dobrovolné. Žalovaná následně ve dnech 29.10.2014, 26.11.2014 a 9.9.2015 opakovaně nařídila dražby, které se však nekonaly. Nakonec byla dne 17.2.2016 provedena „opakovaná veřejná dražba“, při níž byla nemovitost vydražena za 4.900.000,- Kč s tím, že výtěžek měl být rozdělen i mezi žalobkyni, která měla být uspokojena „ze 100%“. Žalovaná nicméně žalobkyni započítala „náklady zmařených dražeb ve výši 700.000,- Kč jako náhradu škody, která jí nekonáním dražeb měla vzniknout“ a zaslala jí pouze částku 1.501.402,72 Kč. Nadto žalovaná následně „informovala“ žalobkyni o tom, že „chybovala“ a zaslala jí nesprávný výtěžek z dražby a že jí má vyplacenou částku navrátit s tím, že jí zašle „výtěžek správný“. Žalobkyně odmítla částku vrátit a má za to, že „žalovanou tvrzená pohledávka náhrady škody, o kterou snížila její výtěžek, je dubiózní a nelze ji započíst“, a že žalovaná se tak bezdůvodně na její úkor obohatila.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 1.11.2016, č.j. 40 C 179/2016-65, poté, co žalovaná podala odpor proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 7.6.2016, č.j. EPR 108243/2016-4, žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila 700.000,- Kč se „zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 14.5.2016 do zaplacení“ do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 28.900,- Kč. Dospěl k závěru, že žalované nevznikl „žádný právní důvod“ k tomu, aby žalobkyni nevyplatila částku 700.000,- Kč. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku ve výši 2.201.402,72 Kč do dražby konané dne 17.2.2016, žalovaná tuto přihlášku „akceptovala“ a „v řízení nebylo prokázáno nic z tvrzení žalované ohledně škody, která by jí vznikla a její případné výše“. Výši úroků soud prvního stupně určil „v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.“.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 5. 2017, č. j. 72 Co 19/2017-120, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s právním názorem, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je proto povinna jí vyplatit „žalovanou částku“ se zákonným úrokem z prodlení. Bylo sice „prokázáno“, že žalobkyně svoji pohledávku u žalované (dražebníka) uplatnila „až v prosinci 2015 a poté opětovně dne 1.2.2016“, tj. až poté, kdy „marně uplynuly tři žalovanou nařízené termíny konání dražby“, nicméně ani v jednom termínu se dražba nekonala. Jelikož ve smyslu ustanovení §47 odst. 6 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, je dražba zahajována až prohlášením licitátora, „k čemuž v žádném z termínů nedošlo“, pak „lze mít za to, že přihláška žalobkyně podaná v prosinci 2015, resp. 1.2.2016, byla přihlášena včas“, neboť „k uvedenému došlo dříve než 15 dnů před zahájením dražby“ ve smyslu ustanovení §45 odst. 1 zákona o dražbách. Odvolací soud dále nesouhlasil s tím, že by mělo být (podle žalované) aplikováno ustanovení §46b odst. 5 zákona o veřejných dražbách, které „konstituuje nárok dražebníka výhradně vůči tomu, kdo bezdůvodně podal žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy“, neboť žalobkyně „žádnou takovou žalobu“ nepodala. Nakonec neshledal důvodnými námitky žalované o nedostatku procesního poučení ze strany soudu prvního stupně, v důsledku čehož neunesla břemeno důkazní ve vztahu ke vzniku a výši škody, neboť žalovaná se jednání před soudem prvního stupně neúčastnila a „soud není oprávněn a ani povinen nepřítomnému účastníku sdělovat potřebná poučení“, ani námitky o nedostatku pasivní věcné legitimace a rozporu nároku žalobkyně s dobrými mravy.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Nejprve namítá, že v případě předběžného opatření, nebo rozhodnutí o nepřípustnosti dražby, nebo podání žaloby o nařízení soudního prodeje zástavy, které „mají fakticky účinky některého z důvodů vymezených v ust. §46 odst. 1 zák. 26/2000 Sb.“ a kterými „se zabrání dražbě“, kdy „toto rozhodnutí“ je později zrušeno pro jeho nezákonnost, dochází „fakticky ke zmaření dražby“, jelikož od ní muselo být upuštěno, a „zcela nezbytně“ dojde ke vzniku škody na majetku dražebníka, dražební společnosti nebo jiné osoby. Žalovaná má za to, že lze na projednávanou věc aplikovat ustanovení §46b odst. 1 až 5 zákona o veřejných dražbách, když je „ex post“ pro osoby, kterým vznikla odloženou dražbou škoda, irelevantní, na základě jakého právního důvodu k tomu došlo. Dále dovozuje, že „je vyloučeno, aby bylo možno přihlásit a doložit pohledávku do opakované odložené dražby“, neboť po odpadnutí překážky je odložená dražba pouze „pokračováním původního dražebního procesu“, což vyplývá i z ustanovení §46a odst. 1 zákona o veřejných dražbách. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil.
Žalobkyně k podanému dovolání nejprve uvedla, že „se snažila zabránit konání dražeb návrhy na předběžná opatření, neboť těmito dražbami mělo evidentně dojít k vyvedení majetku pana K. na jinou osobu“. Poté se k námitkám žalované vyjádřila tak, že ustanovení §46b odst. 5 zákona o veřejných dražbách na ni „v žádném případě nedopadá“, neboť nepodala žalobu na nepřípustnost dražby, ale byla podána jen žaloba na neplatnost dražby kolizním opatrovníkem pana K. Nakonec nesouhlasí s námitkou, že nepřihlásila včas svou pohledávku, neboť podle ustanovení §2 písm. h) zákona o veřejných dražbách se zahájením dražby myslí „úkon licitátora, který zahájí licitaci“, a tvrzení žalované, že „do odložené dražby nelze pohledávku již přihlásit“ se nezakládá na „žádném zákonném podkladě“. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalované podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29.9.2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 30.9.2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Z hlediska skutkového stavu (správnost skutkových zjištění přezkumu dovolacího soudu nepodléhá) bylo v projednávané věci (mimo jiné) zjištěno, že žalobkyně jako věřitelka uzavřela s M. K. jako dlužníkem dne 21.12.2005 smlouvu o hypotečním úvěru zajištěnou zástavním právem k nemovitosti. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 11.9.2014, č.j. 30 P 411/2008-286, byl M. K. ustanoven za účelem podání žaloby o neplatnost veřejné dražby, která se konala dne 18.6.2014, opatrovník. Následně byly ve dnech 29.10.2014, 26.11.2014 a 9.9.2015 žalovanou nařízeny dražby, které se však nekonaly. Dne 28.12.2015, a poté znovu dne 1.2.2016, zaslala žalobkyně žalované vyčíslení své pohledávky s přílohami. Dne 17.2.2016 byla nemovitost ve veřejné dražbě nedobrovolné vydražena. Žalovaná jako dražebník poté jednostranně započítala částku 700.000,- Kč na žalobkyni vyplácený výtěžek dražby jako náhradu škody, která jí vznikla za „neuskutečněné“ předchozí dražby.
Za tohoto skutkového stavu bylo v posuzované věci pro rozhodnutí soudů nadále významné vyřešení otázky, za jakých předpokladů má dražebník vůči dražebnímu věřiteli nárok na náhradu škody, která mu vznikla nekonáním nařízených veřejných nedobrovolných dražeb. Vzhledem k tomu, že tato otázka nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání žalované není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit – vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vzniknout okamžikem „započtení“ částky 700.000,- Kč na vyplacený výtěžek veřejné nedobrovolné dražby konané dne 17.2.2016 jako náhrady škody za předchozí neuskutečněné dražby – podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném do 29.2.2016 (dále jen „zákon o veřejných dražbách“), a dále zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
Podle ustanovení §2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Podle ustanovení §2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
V projednávané věci dovozuje žalobkyně vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované ze skutečnosti, že si bez právního důvodu „započítala“ na výtěžek dražby vyplácený žalobkyni částku 700.000,- Kč jako náhradu za žalobkyní „zmařené“ předchozí dražby. Žalovaná má za to, že na daný případ má být „analogicky“ použito ustanovení §46b odst. 5 zákona o veřejných dražbách, neboť žalobkyně navrhla u Obvodního soudu pro Prahu 4 nařízení soudního prodeje zástavy a vydání předběžného opatření, kterému bylo sice vyhověno, nicméně po zpětvzetí návrhu bylo zrušeno. Tuto námitku dovolací soud neshledal důvodnou.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí, jak vyplývá z ustanovení §2 písm. a) zákona o veřejných dražbách, veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě, nebo v prostředí veřejné datové sítě na určené adrese, s výzvou k podávání nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, nebo totéž veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Navrhovatelem veřejné dražby se rozumí osoba, která za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhuje provedení dražby [§2 písm. b) zákona o veřejných dražbách]. Dražebníkem se rozumí osoba, která organizuje dražbu a má k tomu příslušné oprávnění [§2 písm. e) část věty před středníkem zákona o veřejných dražbách a §6 odst. 1 zákona o veřejných dražbách].
Dražba nedobrovolná je dražba prováděná na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mrqgayf6mrwfzrwcmzngezq , anebo doložena jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků (§36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách).
Podle ustanovení §46b odst. 1 zákona o veřejných dražbách byla-li proti zástavnímu věřiteli a dražebníkovi podána u soudu žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy nebo pokud bylo soudem vydáno předběžné opatření o nepřípustnosti prodeje zástavy, veřejná dražba se ve stanoveném termínu nekoná.
Podle ustanovení §46b odst. 5 zákona o veřejných dražbách ten, kdo podal bezdůvodně žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy, je povinen nahradit zástavnímu věřiteli škodu, která mu vznikla oddálením prodeje zástavy za dobu od podání žaloby do dne rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, jestliže zástavní věřitel uplatnil právo na náhradu této škody v průběhu řízení o žalobě před soudem prvního stupně; na návrh zástavního věřitele může soud již v průběhu řízení rozhodnout o tom, že je povinen složit do úschovy u soudu zálohu až do výše možné náhrady škody. Ustanovení věty první o zástavním věřiteli se použije obdobně též pro dražebníka.
S ohledem na výše uvedené nelze dovodit, že by předpoklady ustanovení §46b odst. 5 zákona o veřejných dražbách byly v projednávané věci naplněny a dražebníku (žalované) by tak vzniklo právo na náhradu škody vůči žalobkyni. Jak správně uvedl již odvolací soud, ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že byla podána „pouze“ žaloba na neplatnost veřejné dražby dobrovolné konané dne 18.6.2014, a to navíc nikoli žalobkyní, ale opatrovníkem dlužníka M. K. (advokátem Mgr. Petrem Fillippim), který mu byl soudem za „tímto účelem“ ustanoven. Z těchto důvodů je zřejmé, že v posuzovaném případě je (analogická) aplikace ustanovení §46b odst. 5 zákona o veřejných dražbách, jak navrhovala žalovaná, vyloučena. Na uvedeném závěru přitom nemůže ničeho změnit ani okolnost, že se žalobkyně spolu s návrhem na nařízení soudního prodeje zástavy domáhala i vydání „předběžného opatření“, které bylo později po zpětvzetí návrhu zrušeno, neboť se jednak nejednalo ze strany žalobkyně o návrh bezdůvodný a jednak se jím (zejména) nedomáhala ve smyslu §46b odst. 5 zákona o veřejných dražbách vyslovení nepřípustnosti prodeje zástavy.
K námitce žalované, že „je vyloučeno, aby žalobkyně přihlásila a doložila pohledávku do opakované odložené dražby“, dovolací soud považuje za potřebné uvést následující.
Dražební věřitelé mohou u dražebníka do 15 dnů před zahájením dražby přihlásit své pohledávky včetně příslušenství ke dni konání dražby a doložit jejich vznik a zajištění právem k předmětu dražby listinami v originále nebo v úředně ověřeném opise; podpis dražebních věřitelů na přihlášení pohledávky musí být úředně ověřen; tím není dotčeno ustanovení §57. Je-li dražební vyhláška uveřejněna po dobu kratší 30 dnů, činí lhůta pro přihlášení pohledávek alespoň polovinu doby, po kterou je dražební vyhláška uveřejněna (§45 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Zahájením dražby se rozumí prohlášení licitátora, že zahajuje dražbu, není-li dále stanoveno jinak [§2 písm. h) zákona o veřejných dražbách].
Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně jako věřitelka M. K. mohla svou pohledávku z hypoteční smlouvy ze dne 21.12.2005 přihlásit u žalované jako dražebníka nejpozději do 15 dnů před prohlášením licitátora, že dražbu zahajuje. Jelikož v projednávané věci došlo k zahájení veřejné nedobrovolné dražby zákonem stanoveným způsobem až dne 17.2.2016, je nutné posoudit přihlášku pohledávky žalobkyně doručenou žalované dne 29.12.2015 a opětovně dne 3.2.2016 za včasně podanou ve smyslu ustanovení §45 odst. 1 zákona o veřejných dražbách.
Jelikož je rozsudek odvolacího soudu (z hlediska uplatněných dovolacích důvodů) správný a nebylo zjištěno, že by byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení §243d písm. a) o.s.ř. zamítl .
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni, která měla v dovolacím řízení plný úspěch a která by tak měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. §142 odst. 1 o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 10. 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu