ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.76.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 76/2018-130
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce A. K. , zastoupeného JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Úvoz č. 82/39, proti žalovaným 1) Výzkumnému ústavu rostlinné výroby, v. v. i. se sídlem v Praze 6 – Ruzyni, Drnovská č. 507/73, IČO 00027006, a 2) P. Č. , oběma zastoupeným Mgr. Michalem Bieleckim, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 1808/3, o oprávnění podepsat výpověď z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 152/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2017 č. j. 23 Co 224/2017-103, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 148 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michala Bieleckiho, advokáta se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 1808/3.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 148 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michala Bieleckiho, advokáta se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 1808/3.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2017 č. j. 23 Co 224/2017-103 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je [v závěru, že po podání žaloby o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru nemůže mít žalobce naléhavý právní zájem na určení, že žalovaný 2) nemohl být oprávněn podepsat výpověď za žalovaného 1), neboť taková žaloba není způsobilá zasáhnout do právních poměrů účastníků a řešit celý obsah případného sporného právního vztahu a rovněž neodstraňuje případnou nejistotu žalobce o jeho pracovním poměru] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, kdy je dán naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (§80 o. s. ř.) srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997 sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněného pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001 sp. zn. 21 Cdo 1618/2000, uveřejněného pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3820/2009] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatel, že „soudy obou stupňů rozhodovaly sice v souladu s judikaturou, o kterou opřely svá rozhodnutí, nicméně je tu judikatura Nejvyššího soudu, která v obdobném případě rozhodla jinak a právě tento případ měl být rozhodnut s ohledem na všechny okolnosti jinak“, a poukazuje-li přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002 sp. zn. 21 Cdo 630/2002, v souladu s nímž by mělo být podle jeho názoru v projednávané věci rozhodnuto, pak přehlíží, že dovolací soud v jím zmiňované věci vycházel z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než v projednávané věci, a řešil i jinou právní otázku (zda je dán naléhavý právní zájem na určení, že pracovní poměr – za daných skutkových okolností – trvá); jeho závěr proto nelze na projednávanou věc vztáhnout.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. února 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu