ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.1893.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 1893/2018-823
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně H. H., zastoupené Mgr. Michalem Burčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3, proti žalovaným 1) Z. H. , a 2) V. G. K., o určení spoluvlastnictví k nemovitostem, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 8/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2017, č. j. 27 Co 368/2017-716, takto:
Usnesení Krajského soudu Praze ze dne 27. 9. 2017, č. j. 27 Co 368/2017-716, a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 8. 2017, č. j. 12 C 8/2012-677, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Mělníku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala obnovy řízení ve věci Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 12 C 8/2012; v žalobě ze dne 2. 7. 2017 současně požádala „o přidělení advokáta a osvobození od soudních poplatků“ (č. l. 630). Usnesením ze dne 7. 8. 2017, č. j. 12 C 8/2012-641, vyzval soud prvního stupně žalobkyni k odstranění vad žaloby a poučil ji o následcích jejich neodstranění; na to žalobkyně reagovala postupně 6 podáními. Soud prvního stupně však měl vady za neodstraněné a – aniž rozhodl o návrhu na ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků – usnesením ze dne 28. 8. 2017, č. j. 12 C 8/2012-677, žalobu odmítl pro vady, pro které v řízení nelze pokračovat (§43 odst. 2 o. s. ř.). Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením označeným výše k odvolání žalobkyně napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Současně požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce; usnesením Okresního soudu v Mělníce ze dne 21. 11. 2017, č. j. 12 C 8/2012-750, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2018, č. j. 27 Co 4/2018-762, byla žalobkyně v rozsahu 70 % osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustaven advokát Mgr. Michal Burček jako zástupce pro dovolací řízení. Poté dovolání v zákonné lhůtě doplnila tak, že vytýká odvolacímu soudu, že potvrdil napadené usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby na obnovu, aniž by rozhodl o návrhu na ustanovení zástupce pro řízení; takový postup je v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 25 Cdo 63/2004), a to zakládá přípustnost dovolání. Uvedeným postupem pak odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a zkrátil právo žalobkyně na právní pomoc v řízení před soudy, obsažené v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (LPS).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Při (byť implicitním) výkladu podmínek pro odmítnutí žaloby podle §43 odst. 2 o. s. ř., podal-li žalobce žádost o ustanovení zástupce, se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu.
Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení (čl. 37 odst. 2 LPS).
Podle §30 odst. 1 věty první o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.
Jestliže účastník řízení podá v zahájeném řízení žádost o ustanovení zástupce ve smyslu §30 o. s. ř., soud o ní musí rozhodnout před tím, než učiní další úkony v řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 25 Cdo 63/2004, usnesení ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 25 Cdo 5774/2016, a řadu dalších rozhodnutí). Přesto, že již v žalobě na obnovu řízení žalobkyně o ustanovení zástupce požádala, soud prvního stupně žalobu odmítl, aniž o této žádosti rozhodl. Ani odvolací soud tuto vadu nenapravil; soudy tak postupovaly v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Tímto postupem též soudy porušily základní právo žalobkyně na právní pomoc v řízení před soudy, upravené v čl. 37 odst. 2 LPS.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2018
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu