ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.2146.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 2146/2016-359
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně L. B., zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem se sídlem v Praze, Náplavní 2013/1, proti žalovanému K. B. , zastoupenému JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem v Praze, Štefánikova 1/65, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 15 C 199/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2015, č. j. 21 Co 434/2015-336, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“) částečným rozsudkem ze dne 4. 6. 2015 rozhodl, že z věcí, jež měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů (dále rovněž jako „SJM“), připadají do výlučného vlastnictví žalobkyně pozemek parc. č. st. o výměře 183 m 2 , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p., rodinný dům, a pozemek parc. č. o výměře 262 m 2 , zahrada, vše zapsáno na LV č. pro obec H., k. ú. L., u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště P. a do výlučného vlastnictví žalovaného připadá stavba postavená na pozemku parc. č. st. o výměře 255 m 2 , zapsaná na LV č. pro obec H., k. ú. L., u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště P. z. (výrok I) a stanovil, že o zbývající části nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok II).
O vypořádání označených nemovitostí rozhodl k návrhu žalobkyně částečným rozsudkem s tím, že o zbývající části nároku bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Vydání částečného rozsudku považoval za účelné, neboť spor trvá již delší dobu, žalovaná nemá možnost nemovitosti užívat a nejistý právní stav brání účastníkům v jejich náležité údržbě.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 30. 10. 2015, č. j. 21 Co 434/2015-336, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud konstatoval, že vydání částečného rozsudku v řízení o vypořádání společného jmění účastníků není možné. Vypořádání lze provést jen ohledně celého majetku navrženého k vypořádání, a to současně.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je založené na otázce procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda je možné rozhodnout částečným rozsudkem podle §152 odst. 2 o. s. ř. v řízeních o vypořádání společného jmění manželů. V projednávané věci je vydání částečného rozsudku účelné a hospodárné, neboť vypořádávané nemovité věci ztrácejí svoji hodnotu, když do nich žádný z účastníků po dobu řízení neinvestuje. Označené rozhodnutí Krajského soudu v Praze není přiléhavé, poněvadž je nutné zohlednit zásadní posílení dispozitivního charakteru norem občanského práva a uplatnění zásady projednací a dispoziční v občanském soudní řízení po roce 1993, a to i v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008, toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz ).
Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že potvrdí rozhodnutí soudu prvního stupně, příp. zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu a považuje jej za správné. V řízení o vypořádání společného jmění účastníků řízení je vydání částečného rozsudku vyloučeno povahou uplatněného nároku. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolání není přípustné, neboť v rozhodovací praxi dovolacího soudu byla otázka, zda je možné v řízení o vypořádání majetkového společenství manželů rozhodnout částečným rozsudkem podle §152 odst. 2 o. s. ř., již vyřešena.
Podle §152 odst. 2 o. s. ř. „rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže je to však účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její části nebo jen o jejím základu“.
Společné jmění manželů může být vypořádáno na základě více právních skutečností – např. ohledně části společného jmění může být uzavřena dohoda o vypořádání, část může být vypořádána rozhodnutím soudu a zbytek na základě zákonné domněnky vypořádání (k tomu srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1038/2009, uveřejněný pod č. 88/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů je nejprve zjišťován rozsah části společného jmění manželů, která je navržena účastníky řízení k vypořádání soudem (ve lhůtě tří let od zániku SJM, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2742/2012) a jednotlivé položky jsou oceněny. Je rovněž důležité zohlednit přesuny společného majetku ve prospěch majetku výlučného a majetku výlučného do majetku společného. Následně jsou přikázány jednotlivé položky společného jmění jednotlivým účastníkům a případně uložena povinnost jednomu z manželů finančně vypořádat podíl toho druhého, jelikož při vypořádání SJM se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Soudní praxí je zdůrazňován požadavek, aby případná finanční kompenzace byla co nejmenší (srov. ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 880).
Ze shora uvedeného se podává, že je nutné posoudit uplatněné nároky v rámci řízení o vypořádání SJM (resp. té části SJM, které byla navržená účastníky k vypořádání soudem) komplexně (srov. WINTEROVÁ, Alena, a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2011, s. 270). Především je nutné rozhodnout o přikázání jednotlivých položek ze společného jmění některému z manželů a případně stanovit povinnost jednomu z účastníků finančně vypořádat toho druhého. Vypořádání pouze některé části společného jmění manželů (z položek SJM navržených k vypořádání soudem) částečným rozsudkem tedy možné není.
Výslovně takový závěr Nejvyšší soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 3. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1597/2000, podle kterého „o části nároku lze rozhodnout částečným rozsudkem jen tehdy, jestliže to nevylučuje hmotněprávní povaha nároku nebo povaha společenství účastníků. Není proto možné vydat částečný rozsudek např. ve věci vypořádání práva společného užívání pozemku manžely podle §215 odst. 2 a 3 obč. zák. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. Vydání částečného rozsudku rovněž nepřichází v úvahu v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů“. Odkázal přitom na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 1993, sp. zn. 15 Co 30/1993, publikovaný pod č. 10/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Závěry zde aplikované na bezpodílové spoluvlastnictví manželů lze bez dalšího vztáhnout i na institut společného jmění manželů.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2018
Mgr. David Havlík
předseda senátu