ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.5915.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 5915/2017-506
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce B. V. , proti žalovaným 1) E. K. a 2) B. Š. , o povinnosti vybudovat kontrolní šachtu a upustit od obtěžování pálením ohňů, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 1413/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2016, č. j. 23 Co 393/2016-477, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud Praha-západ („soud prvního stupně“) rozhodl usnesením ze dne 6. 10. 2014, č. j. 7 C 1413/2002-431, tak, že podání žalobce ze dne 11. 12. 2013, které je podle svého obsahu odvoláním, se odmítá. Podle úvahy soudu prvního stupně bylo toto podání neurčité, přičemž žalobce jeho vady neodstranil ani přes výzvu a poučení podle §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“). Vzhledem k tomu, že odvolání i nadále trpělo takovými vadami, pro které nelze odvolací řízení zahájit, soud prvního stupně podání žalobce odmítl.
Městský soud v Praze („odvolací soud“) dne 6. 9. 2016 rozhodl tak, že odvolání žalobce se odmítá. Odvolání trpělo vadami, k jejichž odstranění byl žalobce vyzván a poučen o následcích jejich neodstranění. Žalobce své podání nedoplnil, načež soud odvolání odmítl. V poučení uvedl, že proti usnesení není dovolání přípustné.
Žalobce („dovolatel“) podal dovolání podle §236 a násl. o. s. ř. Požaduje obě usnesení zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítá nesprávný postup v řízení, který vede k upřednostnění práv žalovaných.
Dovolání není přípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Nejvyšší soud dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť není objektivně přípustné, když směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost [§238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].
Právě o jeden z případů uvedených v §229 odst. 4 o. s. ř. jde v posuzované věci. Usnesení, jímž odvolací soud odmítá odvolání, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, nicméně podle §229 odst. 4 o. s. ř. je může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročníku 2014, pod číslem 62, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 36/2013; obě usnesení jsou rovněž přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Protože dovolatel podal dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, nebylo třeba řešit splnění podmínky jeho povinného zastoupení advokátem (§241b odst. 2 o. s. ř.). Stejně tak se dovolací soud nevyjadřuje k otázce přípustnosti, jejíž vymezení (stejně tak jako vymezení dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.) v dovolání absentuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2018
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu