ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.6016.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 6016/2017-622
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Spáčilem, CSc., ve věci žalobkyně H. H. , zastoupené JUDr. Lenkou Vančatovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Michalská 11, proti žalovaným: 1) E. M. , za účasti vedlejšího účastníka P. M., oběma zastoupeným JUDr. Danielou Pitínovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 3, a 2) HELSON plus spol. s r.o. , identifikační číslo osoby 25401513, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1451/71, zastoupené JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady 433/10, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 137/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2017, č. j. 53 Co 231/2016-607, 53 Co 216/2017, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soudu pro Prahu 2 usnesením ze dne 22. 3. 2016, č. j. 15 C 137/2009-567, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 30. 3. 2017, č. j. 15 C 137/2009-594, zastavil řízení z důvodu zpětvzetí žaloby a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 7. 2017, č. j. 53 Co 231/2016-607, 53 Co 216/2017, změnil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně nákladů řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu – konkrétně proti výroku, jímž soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení 115 390 Kč – podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“).
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobkyni doručeno dne 22. 8. 2017 (srovnej doručenku na č. l. 609 versa). Posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání (§240 odst. 1 o. s. ř.) tak byl den 22. 10. 2017; protože však byla tímto dnem neděle, připadl poslední den lhůty na pondělí 23. 10. 2017 (§57 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně však podala dovolání u soudu prvního stupně prostřednictvím veřejné datové sítě až dne 25. 10. 2017 (srovnej záznam o ověření elektronického podání na č. l. 618), tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání.
Protože žalobkyně podala dovolání opožděně a zmeškání lhůty nelze prominout (§240 odst. 1 a 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle §243c odst. 3 věty první a §218a o. s. ř. jako opožděné odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. ledna 2018
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu