ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.6038.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 6038/2017-945
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně B. N., zastoupené JUDr. Ladislavem Vávrou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 66, proti žalovanému K. K., zastoupenému Mgr. Pavlem Drumevem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 27/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2017, č. j. 12 Co 263/2017-912, o návrhu žalovaného na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2017, č. j. 12 Co 263/2017-912, takto:
I. Právní moc rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2017, č. j. 12 Co 263/2017-912, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
II. Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2017, č. j. 12 Co 263/2017-912, se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 4. 2017, č. j. 13 C 27/2006-875, přikázal ze zaniklého společného jmění účastníků řízení do výlučného vlastnictví žalobkyně nemovitosti v katastrálním území H. Ž. blíže specifikované ve výroku I. a neuhrazený zůstatek jistiny a příslušenství ze smlouvy o úvěru č. 0657101893/0800 uzavřené s Českou spořitelnou, a. s. (výrok II.). Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal nemovitosti blíže specifikované ve výroku III. písm. a) a b) a podnik žalovaného, IČO 61175251 [výrok III. písm. c)]. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů částku 75 000 Kč (výrok IV.) a rozhodl také o náhradě nákladů řízení (výrok V. – VII.).
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 27. 9. 2017, č. j. 12 Co 263/2017-912, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, v rámci kterého navrhuje ve smyslu §243 písm. a) a b) o. s. ř. odložení právní moci a vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Uvádí, že na návrh žalobkyně již bylo zahájeno u příslušného katastrálního úřadu řízení o povolení vkladu jejího výlučného vlastnického práva k nemovitostem v katastrálním území H. Ž. specifikovaným ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Pokud by bylo na základě rozhodnutí katastrálního úřadu zapsáno k těmto nemovitostem výlučné vlastnické právo žalobkyně, byl by žalovaný závažně ohrožen na svých právech (žalobkyně by mohl s těmito nemovitostmi volně disponovat), přičemž odklad právních poměrů se nedotkne jiných osob než účastníků řízení. Dovolatel navrhuje také odložit vykonatelnost rozsudku soudu prvního stupně, neboť mu již byla doručena od zástupce žalobkyně „Předžalobní výzva k vyklizení nemovitostí.“ Má za to, že případným výkonem rozhodnutí by mu hrozila závažná újma.
Žalobkyně se k dovolání a ani k návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu nevyjádřila.
Podle ustanovení §243 o. s. ř. ve znění účinném do 29. 9. 2017, jež je pro dovolací řízení rozhodné s ohledem na datum vyhlášení rozsudku odvolacího soudu dne 27. 9. 2017 (srovnej část první, článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních vztahů jiné osoby než účastníka řízení.
S přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně),
2) podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,
3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,
4) podle obsahu spisu nelze vyloučit, že dovolání může být přípustné vzhledem k hlediskům uvedeným v §237 o. s. ř. a že byl uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 1 o. s. ř.,
5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
Závažnost újmy, která dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). Je-li vykonáváno rozhodnutí, jímž se ukládá povinnosti k nepeněžitému plnění (vyklizení nemovité věci), je pro posouzení závažnosti hrozící újmy zásadně rozhodující, do jaké míry lze reparovat jinak právně bezvadné důsledky neprodleného výkonu rozhodnutí či exekuce v poměrech povinného (dovolatele), byl-li by v dovolacím řízení úspěšný.
Na podkladě shora ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v této věci Nejvyšší soud uzavírá (v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ), že dovolání žalovaného nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a je přípustné subjektivně [podal je žalovaný jako účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srovnej např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněného pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)] i objektivně (pro dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř.) a důvod přípustnosti dovolání, jakož i důvod dovolání, jsou vymezeny do té podoby, že obsahově vyhovují požadavkům vyplývajícím z ustanovení §237 a §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolací soud ovšem neshledal naplnění dalšího nezbytného důvodu k vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu, který by spočíval v existenci takového výroku soudního rozhodnutí (s přihlédnutím k argumentaci obsažené v návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti), podle něhož by bylo možné nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci. Ve vztahu k výrokům soudního rozhodnutí, jimiž byla žalovanému pravomocným soudním rozhodnutím uložena povinnost k peněžitému plnění (o nákladech řízení státu a o nákladech odvolacího řízení) jednak platí, že žalovaný ohledně nich v návrhu na odklad vykonatelnosti ničeho netvrdí, a dále je pojmově vyloučeno, aby bylo přistoupeno k výkonu rozhodnutí či provedení exekuce u těch povinností uložených pravomocným soudním rozhodnutím, u nichž je běh pariční lhůty odvislý nabytí právní moci, jejíž účinky by mohly být případně odloženy (to neplatí pouze o výroků soudních rozhodnutí, které jsou předběžně vykonatelné, avšak o takový případ v projednávané věci nejde).
Dovolací soud v poměrech projednávané věci nicméně přihlédl k tomu, že na návrh žalobkyně již bylo zahájeno řízení u příslušného katastrálního úřadu o povolení vkladu jejího výlučného vlastnického práva k nemovitostem v katastrálním území H. Ž. Dovolací soud vzal v úvahu, že pravomocné soudní rozhodnutí je vkladovou listinou ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) a 17 odst. 2, 4 a 5 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Stav zápisu v katastru nemovitostí, který by po povolení vkladu žalobkyni umožnil s předmětnými nemovitostmi volně nakládat, by se závažným způsobem mohl dotknout poměrů žalovaného, který v dovolání žádá, aby byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Právní vztahy týkající se předmětných nemovitostí by tak měly i vzhledem k principu materiální publicity zápisů provedených v katastru nemovitostí zůstat do doby rozhodnutí o dovolání v této věci z pohledu stavu zápisu v katastru nemovitostí nezměněny. Zároveň platí, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiných osob, než toliko účastníků řízení.
Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícímu proti rozhodnutí ve věci samé) rozhodl, že právní moc rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2017, č. j. 12 Co 263/2017-912, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalovaného [§243 písm. b) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2018
Mgr. David Havlík
předseda senátu