ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.1728.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 1728/2018-486
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci S. T. , podnikatele se sídlem P., zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Praha 1, Na poříčí 12, proti žalovanému Bytovému družstvu obyvatel domu Lucemburská 49/1570 v likvidaci , se sídlem Praha 3, Lucemburská 49/1570, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 63083434, zastoupenému JUDr. Reginou Soukupovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Konviktská 12, o zaplacení 490 855,70 Kč s příslušenstvím, částky 631 890 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení 555 141 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 140/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 2017, č. j. 4 Cmo 197/2017-169, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 2. 2018, č. j. 4 Cmo 197/2017-474, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 12. 2017, č. j. 4 Cmo 197/2017-169, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 2. 2018, č. j. 4 Cmo 197/2017
-474, výrokem I. potvrdil usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. 11. 2017, č. j. 37 Cm 140/2007-454, kterým bylo řízení o dovolání žalobce ze dne 19. 10. 2017 zastaveno a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že postup soudu prvního stupně vedoucí k zastavení řízení o dovolání není v rozporu s §9 odst. 1 a 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, platného ve znění v rozhodné době, tj. po novele účinné od 30. 9. 2017 (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), jestliže řízení o dovolání bylo zahájeno podáním návrhu žalobce dne 19. 10. 2017 a žalobce nezaplatil soudní poplatek při podání dovolání, je-li soudní poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti (§7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), která vzniká podle §4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích podáním dovolání, a nezaplatil soudní poplatek ani v 15-ti denní lhůtě určené soudem ve výzvě k zaplacení soudního poplatku, doručené žalobci dne 30. 10. 2017. Odvolací soud konstatoval, že po novele zákona o soudních poplatcích, účinné od 30. 9. 2017, je vyloučena možnost, na kterou žalobce v odvolání poukazuje, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku soud zruší, je-li poplatek zaplacen nejpozději do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení, jak také žalobce učinil, a to dne 30. 11. 2017. Odvolací soud zdůraznil znění věty 2. a 3. ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, podle nichž: „Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“ Pokud žalobce až po uplynutí určené lhůty k zaplacení soudního poplatku podal dne 22. 11. 2017 soudu žádost o osvobození od placení soudního poplatku, odvolací soud konstatoval, že návrh žalobce za daného stavu postrádá jakékoli procesní účinnosti. Odvolací soud proto potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o dovolání.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Přípustnost dovolání ve smyslu §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zakládá na tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky, jak má soud postupovat, je-li v průběhu lhůty pro zaplacení soudního poplatku podána žádost o osvobození od soudního poplatku. Poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 1138/15, a domnívá se, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu se závěry tohoto nálezu. Namítá, že žalobci bylo nesprávným postupem soudu odňato právo na spravedlivý proces, jestliže soud o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku nijak nerozhodl a rovnou dovolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou, tedy účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), který je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval přípustností podaného dovolání.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Považuje-li dovolatel za otázku procesního práva v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou otázku, jak má soud postupovat, je-li v průběhu lhůty pro zaplacení soudního poplatku podána žádost o osvobození od soudního poplatku, Nejvyšší soud učinil závěr, že tato otázka nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., jestliže je postup soudu při nezaplacení soudního poplatku řešen zákonem o soudních poplatcích v §9, který výslovně řeší následky nezaplacení poplatku.
V §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je stanoveno: „Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“
Ustanovení §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích stanoví: „Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem.“
Zákon o soudních poplatcích v §9 odst. 4 řeší i případy, kdy pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví. Pod písmenem c) tohoto ustanovení je pak zakotveno, že je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. V uvedeném ustanovení zákonodárce tedy výslovně uvádí, že řízení soud nezastaví, jestliže poplatník „ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2“ sdělí soudu okolnosti a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. V dané věci však dovolatel žádost o osvobození od soudního poplatku podal až po uplynutí lhůty určené soudem ve výzvě k zaplacení soudního poplatku a tuto skutečnost dovolatel při formulaci své otázky pomíjí, zakládá-li ji na skutečnosti, že účastník podá žádost o osvobození od soudního poplatku v průběhu lhůty pro zaplacení soudního poplatku, což však žalobce neučinil.
Otázka, kterou dovolatel považuje za otázku procesního práva v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, tedy nemůže založit přípustnost dovolání, a proto Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle §237 o. s. ř. přípustné, a podle §243c odst. 1 o. s. ř. jej odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 8. 2018
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu