Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.06.2018, sp. zn. 23 Cdo 1873/2018 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.1873.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.1873.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 1873/2018-159 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně WELWYN COMPANY, a.s., se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Václavské náměstí 837/11, PSČ 110 00, IČO 26310554, zastoupené Mgr. Lucií Dolanskou Bányaiovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lazarská 13/8, PSČ 120 00, proti žalované Flow East a.s. se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Malé náměstí 144/1, PSČ 110 00, IČO 49240242, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00 , o ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 33/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2017, č. j. 3 Cmo 294/2016-130, ve znění opravného usnesení ze dne 29. ledna 2018, č. j. 3 Cmo 294/2016-141, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. listopadu 2016, č. j. 2 Cm 33/2015-82, zamítl žalobu o uložení povinnosti zveřejnit ve výroku rozsudku specifikovanou omluvu (I. výrok), o zaplacení částky 10 000 000 Kč (II. výrok), o stanovení práva zveřejnit rozsudek na internetových stránkách žalobce (III. výrok) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (IV. výrok). K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným (ve znění tamtéž uvedeného opravného usnesení) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (I. výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (II. výrok). Žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání, které považuje za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jeno. s. ř.“), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání není přípustné. Dovolatelka předkládá jako dosud judikaturou Nejvyššího soudu neřešenou otázku, zda jsou výroky soutěžitele způsobilé přivodit jinému soutěžiteli újmu, ačkoli tento jiný soutěžitel nebyl ve výrocích výslovně jmenován, avšak z kontextu výroků, jejich vyznění a souvisejících okolností je jeho identifikace zřejmá. Dovolatelka odkazuje na odbornou literaturu, z níž plyne, že soutěžitel nemusí být výslovně jmenován, postačí, aby byl ve výrocích (jimiž je zlehčován) snadno identifikovatelný. Formulací své otázky však podsouvá dovolacímu soudu své právní závěry založené na jiném skutkovém základě, než z něhož vyšel odvolací soud a vycházející z jiného hodnocení důkazů odvolacím soudem. Přehlédla totiž, že odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že ve výrocích, které žalobkyně považovala za zlehčování své osoby, se o žalobkyni vůbec nehovořilo, týkaly se osoby zcela jiné, která byla v těchto výrocích výslovně označena. Z uvedených zjištění soud prvního stupně dovodil (a odvolací soud jeho závěr akceptoval), že je vyloučeno, aby výroky, směřujícími výslovně vůči osobě či osobám od žalobkyně odlišným, mohla být žalobkyně identifikována. Zpochybnění právního hodnocení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než který zjistil odvolací soud, není způsobilým dovolacím důvodem. Dovolatelka totiž nezpochybňuje právní posouzení věci, jestliže předkládá vlastní skutkovou verzi odlišnou od té, která byla podkladem rozhodnutí odvolacího soudu. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nemohl být zpochybněn (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.) a Nejvyšší soud z něj vychází (srov. §241a odst. 6 o. s. ř.). Přípustnost dovolání nezakládá ani druhá dovolatelkou položená otázka, totiž zda vůbec a případně v jakých případech a mezích je soutěžitel oprávněn svého konkurenta kritizovat, negativně se o něm vyjadřovat, hodnotit ho a šířit o něm údaje. Na řešení této otázky totiž rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, je založeno na závěru, že to nebyla žalobkyně, o kom by žalovaná šířila informace. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle §243c odst. 1, věty první, o. s. ř. odmítl. Výrok o nákladech řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. 6. 2018 JUDr. Zdeněk Des předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/19/2018
Spisová značka:23 Cdo 1873/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.1873.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2018-08-26