ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.1895.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 1895/2018-629
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Hornochovou a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D, ve věci žalobkyně DOSI s.r.o. Čkyně, se sídlem 384 81 Lčovice, č. p. 86, IČO 49023063, zastoupené Mgr. Karlem Markem, advokátem se sídlem v Prachaticích, Krumlovská 459, PSČ 383 01, proti žalované A. D., se sídlem v Kozárovicích, zastoupené Jiřím Hřídelem, advokátem se sídlem Písku, Fráni Šrámka 136, PSČ 397 01, o zaplacení částky 189 220,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 74/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. října 2017, č. j. 21 Co 226/2017 - 599, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 10 890 Kč k rukám jejího zástupce Jiřího Hřídela, advokáta se sídlem v Písku – Vnitřním městě, Fráni Šrámka 136, PSČ 397 01, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění :
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. října 2017, č. j. 21 Co 226/2017 – 599, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. Prosince 2016, č. j. 11 C 74/2015 – 541 (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013).
Dovolání shora uvedený postulát nesplňuje, neboť v něm není uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, resp. které ze tří výslovně uvedených kritérií přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř. má za splněné. Vymezení přípustnosti dovolání pak nelze dovodit ani z jeho obsahu; žalobkyně v dovolání pouze uvádí důvody, nesprávného právního posouzení věci spočívající „v nevypořádání se s otázkou posouzení právních následků plynoucí ze skutečnosti (uplynutí času) – uplynutí záruky za jakost díla ve vztahu k zadržované ceně díla (zádržnému), ke které došlo ještě před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně.
Absence údaje o tom, v čem podle dovolatelky spočívá naplnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou, kterou jí ukládá toto rozhodnutí může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 7. 2018
JUDr. Kateřina Hornochová
podepsáno JUDr. Zdeňkem Desem
za nepřítomnou předsedkyni senátu