ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.2060.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 2060/2017-182
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce V. Z. , podnikatele se sídlem Český Těšín, Frýdecká 595/2, PSČ 737 01, identifikační číslo osoby 63357330, zastoupeného Mgr. Jiřím Fialou, advokátem se sídlem Frýdek-Místek, Novodvorská 667, proti žalované K.T.&K. Group Czech s.r.o. , se sídlem Karviná, Karola Śliwky 126/18, PSČ 733 01, identifikační číslo osoby 27781143, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Ostrava- Moravská Ostrava, Poštovní 39/2, o zaplacení 169 128 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 27 EC 970/2011, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2016, č. j. 57 Co 624/2016-167, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2016, č. j. 57 Co 624/2016-167, a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 10. 2016, č. j. 27 EC 970/2011-150, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 12. 2016, č. j. 57 Co 624/2016-16, výrokem I. potvrdil usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 10. 2016, č. j. 27 EC 970/2011-150, jímž bylo zastaveno odvolací řízení o odvolání žalované ze dne 9. 12. 2013 proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 11. 2013, č. j. 27 EC 970/2011-80, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) dospěl k závěru, že Okresní soud v Karviné (dále jen „soud prvního stupně“) postupoval správně, když řízení zastavil, jestliže žalovaná soudní poplatek z odvolání, k jehož zaplacení byla vyzvána již usnesením doručeným dne 19. 12. 2013 nezaplatila, a nevyplývá-li z obsahu opětovné žádosti o osvobození od zaplacení soudního poplatku za odvolání, že by došlo k nějaké změně majetkových poměrů žalované od doby, kdy o jejích žádostech o osvobození od soudních poplatků již bylo dvakrát rozhodnuto zamítavými rozhodnutími okresního soudu a krajského soudu, a když dovolání proti oběma rozhodnutím krajského soudu byla Nejvyšším soudem České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) odmítnuta. Odvolací soud uvedl, že je mu známa judikatura týkající se povinnosti soudu vyzvat žalovaného opětovně k zaplacení soudního poplatku poté, co bylo o jeho předešlé žádosti pravomocně rozhodnuto, nicméně se ztotožnil se soudem prvního stupně, že bylo namístě řízení pro nezaplacení soudního poplatku v dané věci zastavit, i když nebyla žalovaná opětovně k zaplacení poplatku vyzvána, neboť v tomto výjimečném případě soud správně přihlédl k tomu, že žalovaná měla za dobu téměř tří let víc než dostatek času, aby soudní poplatek uhradila, když povinnost zaplatit soudní poplatek byla žalované, zastoupené advokátem, známa již z usnesení doručeného jí dne 19. 12. 2013. Žalovaná však místo splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek po pravomocném zamítnutí jejích opakovaných žádostí podala již v pořadí třetí žádost o osvobození od soudních poplatků a neuvádí v ní žádné nové skutečnosti osvědčující změnu jejích majetkových poměrů, což svědčí o tom, že její nová žádost směřuje k oddálení právní moci napadeného rozsudku a lze ji považovat za obstrukční. Odvolací soud proto s přihlédnutím ke všem těmto okolnostem rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání ve smyslu §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vymezila tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při právním posouzení nové žádosti o osvobození od placení soudních poplatků po předchozím pravomocném zamítnutí dřívější žádosti. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nerespektoval ustálenou judikaturu, podle níž je povinností soudu nejprve rozhodnout o této nové žádosti a teprve pak je možné pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastavit – viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2446/2013. Odvolací soud se odchýlil i od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, podle něhož, je-li pravomocně zamítnuta žádost o osvobození od placení soudních poplatků, je povinností soudu nejprve opětovně účastníka vyzvat k zaplacení soudního poplatku a poskytnout mu k tomu novou lhůtu, a teprve při bezvýslednosti takové výzvy je možné rozhodnout o zastavení řízení. Odvolací soud však v daném případě nesprávně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který, aniž by o nové žádosti rozhodl, ať již jejím zamítnutím či zastavením řízení o ní, a aniž by žalované zaslal novou výzvu k zaplacení soudního poplatku po pravomocném zamítnutí předchozí žádosti, rovnou odvolací řízení meritorně zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Podle dovolatelky je napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně předčasné a nezákonné, proto navrhla, aby obě usnesení Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutím odvolacího soudu se odvolací řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud se odchýlil od závěrů přijatých Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 49/2014, z něhož vyplývá, že pokud je pravomocně zamítnuta žádost o osvobození od placení soudních poplatků, je povinností soudu nejprve opětovně účastníka vyzvat k zaplacení soudního poplatku a poskytnout mu k tomu novou lhůtu, a teprve při bezvýslednosti takové výzvy je možné rozhodnout o zastavení řízení.
Jestliže odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení, aniž by napravil pochybení soudu prvního stupně, který po podání nové žádosti o osvobození od zaplacení soudního poplatku nevyzval žalovanou opětovně k zaplacení soudního poplatku za odvolání a rovnou řízení v dané věci meritorně zastavil, rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení nové žádosti o osvobození od soudních poplatků a nesprávném právním závěru o zastavení řízení v dané věci.
Účelem rozhodování o přiznání osvobození od soudního poplatku je posouzení poměrů účastníka, jakož i svévole nebo zřejmé bezúspěšnosti při uplatňování nebo bránění práva (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. IV. ÚS 121/11 [N 96/61 SbNU 489]), přičemž do nabytí právní moci tohoto rozhodnutí není tedy tato otázka konečným způsobem rozhodnuta a pro případ nepřiznání osvobození od soudních poplatků musí být účastníku řízení poskytnut reálný časový prostor pro úhradu soudního poplatku a pro pokračování v řízení ve věci samé, má-li být zachována možnost domáhat se soudní ochrany svých práv (nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. II. ÚS 588/2000 [N 56/26 SbNU 107], ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. I. ÚS 2381/10 [N 241/59 SbNU 459], jichž se ostatně dovolává i stěžovatelka, shodně i nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. IV. ÚS 776/05 [N 103/41SbNU 309]).
Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 1138/15 poukázal na vědomí potřeby chránit jiné účastníky původního řízení před zneužíváním institutu návrhu na přiznání osvobození od soudního poplatku k záměrným obstrukcím. Proto Ústavní soud např. rozhodl, že novému posouzení nemusí soud podrobovat opakovanou žádost o přiznání osvobození od soudního poplatku, jestliže není odůvodněna změnou relevantních skutkových okolností. Tento závěr ovšem cílí na ty případy, kdy by i přes věcně správné negativní rozhodnutí o návrhu účastníka tento podával nové a nové neodůvodněné návrhy na přiznání osvobození od soudního poplatku ve stejném řízení, v čemž mu ustanovení §138 občanského soudního řádu nijak nebrání.
Rozhodnutí soudu o zastavení řízení proto může být opodstatněné v případě opakovaných nedůvodných žádostí o osvobození od soudních poplatků. Účastník však musí mít reálnou možnost po rozhodnutí soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků soudní poplatek ve lhůtě jemu poskytnuté zaplatit.
S ohledem na výše uvedené, kdy dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dovolání je důvodné, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř., bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), zrušil; jelikož důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. ledna 2018
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu