ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.2085.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 2085/2018-190
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně E.ON Distribuce, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích,
F. A. Gerstnera 2151/6, IČO 28085400, proti žalované H R U Š K A , spol. s r. o., se sídlem v Ostravě, Na Hrázi 3228/2, IČO 19014325, zastoupené Mgr. Janem Kubicou, advokátem se sídlem v Ostravě, Nad Porubkou 2355, o zaplacení částky 469 553 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 122 C 132/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. ledna 2018, č. j. 8 Co 379/2017-163, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. května 2017, č. j. 122 C 132/2014-140, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni v záhlaví uvedenou částku a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. ledna 2018, č. j. 8 Co 379/2017-163, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná včasně podaným dovoláním, které ovšem není přípustné, neboť žádná z otázek formulovaných dovolatelkou není způsobilá založit přípustnost dovolání (viz níže).
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně uvedla, že právní otázka předestřená dovolatelkou je pouhou polemikou s právním posouzením věci odvolacím soudem a že tedy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání. Žalobkyně dále polemizovala s argumentací dovolatelky a v závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání podala osoba oprávněná zastoupená advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), Nejvyšší soud posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Právní otázka formulovaná dovolatelkou se týkala toho, zda existence objektivního rozporu mezi skutečným množstvím odebrané elektřiny a množstvím odebrané elektřiny evidované provozovatelem distribuční soustavy je naplněním skutkové podstaty neoprávněného odběru elektřiny podle §51 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, (dále jen „energetický zákon“). Tato právní otázka však není pro řešení sporu významná, neboť její odlišné právní posouzení, než k jakému dospěl odvolací soud, by nevedlo k opačnému výsledku celého sporu. Odvolací soud sice většinu své argumentace v odůvodnění rozsudku věnoval posouzení výše uvedené otázky a dospěl k závěru o aplikaci §51 energetického zákona na řešenou věc, ovšem i kdyby dospěl ohledně aplikace §51 energetického zákona k závěru opačnému, bylo by na místě přiznat žalobkyni žalovanou částku nikoli z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny, nýbrž z titulu bezdůvodného obohacení, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, přičemž soud prvního stupně dospěl k závěru, že není na místě přiznat žalobkyni předmětnou částku z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny, neboť jednání žalované nelze podřadit pod §51 energetického zákona, a žalovanou částku žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení. Z uvedeného plyne, že právní otázka předestřená dovolatelkou není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť její odlišné právní posouzení, které požaduje dovolatelka, by nezměnilo výsledek sporu.
Zbývající dvě námitky, které dovolatelka formulovala jako otázky procesního práva, představovaly námitky vad řízení, které nemohou založit přípustnost dovolání, neboť Nejvyšší soud podle §242 odst. 3 o. s. ř. přihlíží k vadám řízení pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nejvyšší soud na základě výše uvedeného dovolání žalované odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť žádná z otázek předestřených dovolatelkou nebyla způsobilá založit přípustnost dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 6. 2018
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu