ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.2194.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 2194/2018-358
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně STAUFČÍK, s.r.o., se sídlem v Boršicích č.ev. 112, PSČ 687 09, IČO 27232140 , zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Poštovská 8c, PSČ 602 00, proti žalovaným 1. Andreas STIHL, spol. s r. o., se sídlem v Modřicích, Chrlická 753, PSČ 664 42, IČO 18565727, 2. Andreas STIHL AG & Co. KG, se sídlem ve Spolkové republice Německo, 713 36 Waiblingen, Badstrasse 115, oběma zastoupeným JUDr. Karlem Čermákem, PhD., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 15/735, PSČ 150 00, o náhradu škody a přiměřené zadostiučinění, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 6/2017, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2018, č. j. 7 Cmo 210/2017-328, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. června 2017, č. j. 17 Cm 6/2017-312, přerušil řízení do skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 109 C 42/2014.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením uvedeným v záhlaví usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nepřerušuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání s tím, že je považují za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíce nesprávné právní posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobkyně navrhla dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými a řádně zastoupenými podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem vidí splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
Dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu, že vyřešil nesprávně otázku, zda výsledek řízení, v němž se řeší náhrada škody vůči státu vzniklá zadržením zboží podezřelého z porušování práv duševního vlastnictví, může mít vliv na spor v této věci, v němž se žalobkyně domáhá náhrady škody způsobené nekalým soutěžním jednáním. Tato otázka je podle nich „otázkou rozhodnou podle §237 o. s. ř.“. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, a to nikoli pouhou citací zákonného ustanovení, ale tak, aby zřetelně a jasně vymezil, při řešení které konkrétní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatelé však nespecifikují konkrétní důvod uvedený v §237 o. s. ř., který podle jejich názoru zakládá v daném případě přípustnost dovolání, z jejich podání neplyne, v čem konkrétně podle jejich názoru spočívá rozdíl mezi rozhodnutím odvolacího soudu a judikaturou Nejvyššího soudu (od které „ustálené rozhodovací praxe“ a v čem se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje), případně zda jde podle jejich názoru o otázku dosud neřešenou, či zda by tato otázka měla být vyřešena jinak, než jak ji dosud (v jiných svých rozhodnutích) řešil dovolací soud (shodně k vymezení přípustnost dovolání srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, též stanovisko Pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
V rozporu s citovaným ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. dovolatelé nevymezili, v čem vidí splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jejich dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Dovolací lhůta již uplynula a vadu nelze odstranit (§241b odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolací soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 6. 2018
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu