ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.2336.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 2336/2018-408
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce A. K. , se sídlem v Děčíně, insolvenčního správce dlužníka C h r i s t o f e r s.r.o., se sídlem v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem – centrum, Londýnská 2265/3, PSČ 400 01, IČO 25020846, zastoupeného Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem, se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, PSČ 405 01, proti žalovanému V. M. , Ú. n. L., zastoupenému Mgr. Michalem Chuchútem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2772/1, PSČ 155 00, o zaplacení částky 1 310 000 Kč s příslušenstvím a o zaplacení částky 7 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 Cm 200/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. února 2018, č. j. 4 Cmo 54/2017–369, takto:
Vykonatelnost rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. února 2018, č. j. 4 Cmo 54/2017–369, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. prosince 2015, č. j. 24 Cm 200/2013-193, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalovaným v této věci.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. prosince 2015, č. j. 24 Cm 200/2013-193, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 562 033 Kč s úrokem z prodlení 7,5 % p. a. od 7. října 2013 do zaplacení a částku 7 000 EUR s úrokem z prodlení 7,5 % p. a. od 7. října 2013 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 747 967 Kč s příslušenstvím a v části, v níž se domáhal zaplacení úroku z prodlení 7,5 % p. a. z částky 562 033 Kč a 7 000 EUR od 11. prosince 2012 do 6. října 2013 (výrok pod bodem II), zastavil řízení ohledně úroku z prodlení 0,25 % p. a. z částky 1 310 000 Kč a 7 000 EUR od 11. prosince 2012 do zaplacení (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem IV).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. února 2018, č. j. 4 Cmo 54/2017–369, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a IV (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž mimo jiné navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku s odůvodněním, že exekuční vymáhání stanovené povinnosti by znamenalo velmi invazivní zásah do majetkových poměrů žalovaného a tedy jeho závažnou újmu. Žalovaný zdůraznil, že pozdější případný výkon rozhodnutí není ohrožen, neboť nakládání s majetkem žalovaného je zakázáno předběžným opatřením prvoinstančního soudu.
Podle ustanovení §243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.)) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě neprodleným výkonem napadeného rozhodnutí nebo exekucí by mohla být dovolateli způsobena závažná újma. Vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně proto odložil do právní moci rozhodnutí o dovolání žalovaného.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 8. 2018
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu