ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.2566.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 2566/2018-220
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové, ve věci žalobkyně Insolvenční společnost v. o. s. , se sídlem v Praze 5, Vlasáková 1419/21, identifikační číslo osoby 04506227, jako insolvenční správkyně dlužníka STAVCENT, a. s., se sídlem v Jindřichově Hradci, Jarošovská 753, identifikační číslo osoby 46678298, zastoupené Mgr. Závišem Löffelmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, proti žalované KOKINETICS s. r. o. , se sídlem v Kamenici nad Lipou, Ke Gabrielce 788, identifikační číslo osoby 25189603, zastoupené Mgr. Michalem Sobotou, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 104/14, o zaplacení částky 4.674.938 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 114/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 28. 2. 2018, č. j. 15 Co 531/2017-193, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 33.057,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 3. 10. 2017, č. j. 4 C 114/2016-161, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.674.938 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (bod II., III. a IV. výroku).
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
K dovolání žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že je navrhuje zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka výše uvedeným požadavkům na vymezení přípustnosti ve svém dovolání nedostála, neboť dovolacímu soudu nepřekládá žádnou právní otázku, jež by mohla založit přípustnost dovolání. Tou nemůže být ani jí předesílaná otázka – zda pro vznik a trvání následků sjednaného odložení splatnosti části ceny díla (§439 odst. 4 ve spojení s §564 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník) je třeba aktivního jednání objednatele a zda pro „nečinnost“ objednatele ve smyslu nevymáhání jeho nároků z vadného plnění lze dovodit „dodání díla bez vad a nedodělků“ jako podmínku pro vznik nároku zhotovitele na část ceny díla, jejíž splatnost byla odložena – neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu na takové otázce nezávisí. Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013).
Pro odvolací soud byla významná skutková otázka, zda byly odstraněny jednak vady zjištěné při předání díla a zaznamenané v předávacím protokolu z 30. 11. 2012, a jednak vada, jež se vyskytla v záruční době (pokles podlahy). Pokud by tomu tak bylo, nesvědčil by žalované žádný zákonem či smlouvou podložený důvod pro zadržování části ceny díla. Odvolací soud přitom uzavřel, že odstraněním vad se stala žalovaná částka splatnou.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že odvolací soud se výše dovolatelkou nastíněnou otázkou nezabýval.
Nelze také přehlédnout, že žalovaná při formulování výše uvedené právní otázky vychází z vlastního náhledu na skutkový stav, tj. že k odstranění vad nedošlo. Dovolatelka tak konstruuje vlastní skutkové závěry odchylné od skutkových závěrů odvolacího soudu. Nejvyšší soud v této souvislosti podotýká, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 8. 2018
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu