ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.2683.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 2683/2017-156
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce W. T., W. N., zastoupeného JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo nám. 257/7, PSČ 150 00, proti žalované MTE spol. s r.o., se sídlem v Brně, Hybešova 289/43, PSČ 602 00, IČO 41603371, zastoupené Mgr. Jiřinou Svojanovskou, advokátkou, se sídlem v Brně, Šilingrovo nám. 257/3, PSČ 602 00, o ochranu práv majitele ochranné známky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 4/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 3 Cmo 75/2016-133, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. prosince 2015, č. j. 41 Cm 4/2014–87, ve znění opravného usnesení ze dne 2. února 2016, č. j. 41 Cm 4/2014-104, zamítl žalobu s návrhem, aby se žalovaná zdržela distribuce a prodeje zdravotnického prostředku Testovací proužky Wellion Calla – 50 ks výrobce MED TRUST Handelsgeselschaft m.b.H., Gewerbpark 10, 7721 Marz, Austria, opatřeného příbalovým letákem v ukrajinštině, ruštině, polštině a italštině, který obsahuje na boční straně krabičky samolepku s nápisem „Testovací proužky – 50 ks. Používejte pouze s glukometrem Wellion Calla. Pro sebetestování. Po vyjmutí proužku tubičku s testovacími proužky okamžitě pevně zavřete. Dovozce: MTE spol. s r.o., Hybešova 289/43, 602 00 Brno, tel: 543432400, IČO 41603371“, a který dále obsahuje příbalový leták „Testovací proužky Wellion® Calla“ v češtině, na němž je uveden na konci jeho textu údaj: „Dovozce MTE s.r.o., Hybešova 43, 602 00 Brno, Tel. 543432400, e-mail: mte@mte.cz (I. výrok) a aby zaplatil žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 300 000 Kč (II. výrok). Uložil rovněž žalobci, aby žalované nahradil náklady řízení (III. výrok).
Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně, ve znění jeho opravného usnesení, potvrdil a uložil žalobci nahradit žalované náklady odvolacího řízení.
Soudy rozhodovaly o nárocích, které uplatnil žalobce pouze z titulu práv vlastníka ochranné známky původně spolu s dalšími dvěma žalobci, kteří tytéž nároky uplatňovali z titulu nekalé soutěže; jejich věc byla vyloučena k samostatnému projednání. Žaloba byla založena na tvrzení, že žalobce je vlastníkem ochranných známek „wellion“ a „CALLA“ užívaných s výrobkem testovací proužky Wellion CALLA výrobce MED TRUST Handelsges.m.b.H., distribuované v České republice společností ELEKTA, s.r.o. (dále jen „testovací proužky“). Žalovaná testovací proužky dovážela z Polska do České republiky přesto, že nebyly pro český trh určeny. Žalovaná opatřila výrobek příbalovým letákem v češtině a na krabičku nalepila stručnou českou informaci o produktu a o dovozci. Žalobce byl přesvědčen, že žalovaná s výrobky musela za tímto účelem manipulovat způsobem, který mohl ovlivnit soulad výrobků s technickými požadavky. Krabičku musela otevřít, aby do ní mohla vložit příbalový leták, a tudíž mohla poškodit lahvičku s testovacími proužky v krabičce uloženou, vložením letáku a přelepením krabičky došlo podle žalobce ke zhoršení kvality výrobku. Příbalový leták v češtině neprošel procesem posuzování shody, přesto obsahoval označení CE.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobce je vlastníkem dvou ochranných známek Společenství (nyní ochranných známek Evropské unie, pozn. dovolacího soudu), konkrétně obrazové ochranné známky „wellion“ zapsané Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) [s nynějším názvem Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO); pozn. dovolacího soudu] pod č. 3334992 mj. pro farmaceutické přípravky a lékařské přístroje s právem přednosti od 2. září 2003 a slovní ochranné známky CALLA zapsané týmž úřadem pod č. 7591381 pro tytéž výrobky s právem přednosti od 9. února 2009. Vyšel dále z nesporné skutečnosti, že výrobky dovezené žalovanou z Polska do České republiky jsou originály, sporu nebylo ani o tom, že žalovaná na vnějším obalu výrobku umístila zmíněnou samolepku a výrobek doplnila o příbalový leták v českém jazyce. Soud prvního stupně zjistil, že samolepka je umístěna tak, že nepřekrývá žádné údaje, ani ochranné známky na originálním výrobku, vnitřní obal je rovněž opatřen ochrannými známkami žalobce, žalovanou pozměněn nebyl, příbalový leták lze vsunout do krabičky tak, že ji není nutné otevřít. Zjistil dále z emailového přípisu ze dne 5. listopadu 2012, že na adresu office@medtrust.at žalovaná oznámila, že hodlá dovézt do České republiky testovací proužky z jiného členského státu Evropské unie, že na krabičku originálního výrobku umístí samolepku konkrétních rozměrů a s konkrétním ve zprávě uvedeným obsahem, že výrobek bude opatřen příbalovým letákem v českém jazyce, ke zprávě připojila návrh překladu příbalového letáku a náhled etikety (samolepky) a sdělila zároveň, že na vyžádání je k dispozici vzorek upraveného výrobku. Soud prvního stupně zdůraznil, že žalobce je jednatelem a společníkem výrobce testovacích proužků (společnosti MED TRUST Handelsgeselschaft m.b.H.) a že lze tedy důvodně předpokládat, že oznámení (zaslané na email této společnosti) se dostalo do jeho dispozice.
Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že dovozem testovacích proužků do Evropské unie došlo k vyčerpání práv z ochranné známky ve smyslu §11 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, stav výrobku umístěním samolepky, ani přiložením českého příbalového letáku ovlivněn nebyl a byly splněny všechny podmínky, které jsou vyžadovány judikaturou Soudního dvora Evropské unie pro tzv. paralelní dovoz výrobků (zmínil v té souvislosti rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C-348/04 Beohringer Ingelheim KG a spol. v. Swingward Ltd. a spol.).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Konstatoval, že soud prvního stupně aplikoval národní právní úpravu namísto úpravy komunitární, tato chyba však nemůže být důvodem pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně, protože národní úprava vyčerpání práv z ochranné známky je fakticky shodná se zněním čl. 13 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství. K jednotlivým odvolacím námitkám odvolací soud doplnil, že sdílí závěr soudu prvního stupně, že „nedošlo ke změně nebo zhoršení vlastností výrobků tak, aby došlo k porušení práv žalobce k ochranným známkám“. Nebylo prokázáno, že by fakticky došlo ke zhoršení jejich kvality nebo bezpečnosti. Svou povinnost oznámit paralelní dovoz splnila žalovaná podle odvolacího soudu tím, že příslušné oznámení zaslala osobě uvedené na balení výrobku, která logicky má největší zájem na odbytu a je osobou paralelním dovozem přímo dotčenou. Konstatoval rovněž, že tato povinnost „(sice dovozená z textu odůvodnění rozhodnutí SDEU v obdobných věcech) nemá přímou oporu v platném právu, tedy ani právu EU, a jedná se o výkladové pravidlo“. Jen pro úplnost dodal, že dodatečná certifikace (posouzení shody) s žalobcovými právy z ochranných známek nesouvisí, mohla by být posuzována z titulu nekalé soutěže.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Předkládá dovolacímu soudu otázky, které podle jeho názoru dovolací soud dosud neřešil, totiž zda
1) je přebalení diagnostického zdravotnického prostředku in vitro, kdy dovozce opatří produkt příbalovou informací v češtině a na krabičku nalepí stručnou českou informaci o výrobku a dovozci bez předchozího posouzení tzv. shody ve smyslu §12 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., změnou či zhoršením výrobku, které zakládá tzv. vyčerpání práv z ochranné známky podle čl. 13 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 a zda se může vlastník ochranné známky po takovém zásahu do výrobku ze strany dovozce bránit pozdějšímu odbytu výrobků, a zda
2) je dovozce při paralelním dovozu přebaleného (přeznačeného) diagnostického zdravotnického prostředku in vitro do České republiky povinen předem oznámit přebalení tohoto výrobku vlastníku ochranné známky, kterou je tento výrobek označen, a to ještě před jeho uvedením na trh v České republice a pokud ano (a přebalení výrobku vlastníku oznámeno nebylo), je oprávněn vlastník ochranné známky požadovat zákaz dalšího uvádění takového výrobku na trh v České republice?
Žalobce je přesvědčen, že tyto otázky odvolací soud posoudil nesprávně, protože nerespektoval judikaturu Evropského soudního dvora (nyní Soudního dvora Evropské unie – dále jen „SDEU“), stanovící kumulativní podmínky pro paralelní dovozy zdravotnických prostředků, zejména rozhodnutí ve věci C-348/04 Beohringer Ingelheim KG v. Swingward Ltd. Žalobce tvrdí, že žalovaná nesplnila dvě z nich, a to že přebalení výrobku nesmí ovlivnit původní stav výrobku obsaženého v obalu, a neprokázala rovněž, že jako dovozce podala majiteli ochranné zámky oznámení o tom, že přebalený výrobek uvede do prodeje. Původní stav výrobku byl podle žalobce ovlivněn zejména tím, že příbalový leták v češtině nebyl přezkoumán v novém procesu posuzování shody, a dále pak tím, že byl do obalu vložen. Je přesvědčen, že bylo potřeba za tím účelem krabičku otevřít; vsunout příbalový leták pod víčko bez otevření krabičky je podle jeho názoru technicky nemožné, vytýká proto soudům prvního a druhého stupně, že tuto verzi žalované akceptovaly. Žalobce dále popírá, že by žalovaná přebalení výrobku oznámila jemu jako vlastníku ochranné známky, adresa office@medtrust.at není žalobcovou emailovou adresou, žalovaná navíc neprokázala, že tato adresa je emailovou adresou společnosti MED TRUST Handelsgeselschaft m.b.H., ani že se email dostal do dispozice této společnosti. Vytýká dále odvolacímu soudu, že povinnost oznámit přebalení výrobku vlastníku ochranné známky považuje „pouze“ za výkladové pravidlo plynoucí z judikatury, které nemá oporu v právu, a že (z tohoto důvodu) rozhoduje v rozporu s touto judikaturou.
Žalovaná se podle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.) a řádně zastoupenou (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť otázky, které dovolatel předkládá, Nejvyšší soud skutečně dosud neřešil.
Dovolání však není důvodné.
Odvolací soud správně aplikoval nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství ve znění účinném do 15. 12. 2015 (dále jen Nařízení) a problém tzv. paralelních dovozů a změn dovážených výrobků s ním souvisejících řešil v souladu se zásadami, na nichž je Nařízení založeno (nadále je užita terminologie tohoto Nařízení). Bod 9 úvodních ustanovení Nařízení zdůrazňuje zásadu volného pohybu zboží, z níž vyplývá, že majitel ochranné známky Společenství nemůže mít právo zakázat její užívání třetí stranou pro zboží, které bylo jím nebo s jeho souhlasem pod touto ochrannou známkou uvedeno na trh ve Společenství, ledaže má majitel oprávněné důvody bránit dalšímu odbytu výrobků. Tato zásada je vyjádřena v článku 13 Nařízení, který upravuje vyčerpání práv z ochranné známky Společenství a podle něhož ochranná známka Společenství neopravňuje majitele, aby zakázal její užívání na výrobcích, které byly pod touto ochrannou známkou uvedeny na trh ve Společenství majitelem ochranné známky nebo s jeho souhlasem (odst. 1). Odstavec 1 se nepoužije, pokud má majitel oprávněné důvody k tomu, aby bránil pozdějšímu odbytu výrobků, zejména pokud se stav výrobků po jejich uvedení na trh změnil nebo zhoršil (odst. 2).
Testovací proužky jsou zdravotnickými prostředky in vitro, a to podle §2 odst. 1 a odst. 2 písm. c) věty první zákona č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích (účinného do 31. března 2015), a podle §1 nařízení vlády č. 453/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro. Podle skutkového stavu, z něhož vycházel též odvolací soud, byly testovací proužky uvedeny na trh Společenství v Polsku se souhlasem majitele ochranných známek, jimiž byly označeny, z Polska byly dovezeny do České republiky. Ve smyslu čl. 13 odst. 1 a 2 Nařízení mohl tedy majitel ochranné známky bránit takovému dovozu do České republiky (tj. v rámci trhu Společenství) pouze za předpokladu, že by k tomu měl oprávněné důvody, zejména pokud by se stav výrobků po jejich uvedení na trh změnil nebo zhoršil. Žalobce tvrdil, jak uvedeno, že ke změně resp. zhoršení stavu výrobků došlo tím, že výrobky byly tzv. přeznačeny a opatřeny dalším příbalovým letákem.
Takřka identické spory týkající se zboží obdobného charakteru, totiž léčivých přípravků, byly judikaturou SDEU řešeny vícekrát, a to především z pohledu konfliktu zásady volného pohybu zboží na straně jedné a legitimního zájmu vlastníka ochranné známky ochránit funkce jeho ochranné známky na straně druhé. Svou dosavadní judikaturu shrnul SDEU v rozhodnutí, o které opírá svou argumentaci dovolatel, tj. ve věci C-348/04 Beohringer Ingelheim KG a spol. v. Swingward Ltd. a spol. v řízení o předběžné otázce, která se týkala obsahově takřka totožné úpravy vyčerpání práv k ochranné známce obsažené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, z níž ostatně později vycházela i právní úprava evropská obsažená v Nařízení a lze z ní tudíž vycházet i v této věci.
SDEU v uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí svou judikaturu připomněl, že zvláštním předmětem ochranné známky je zajistit záruku původu výrobku označeného touto ochrannou známkou a že přebalení výrobku provedené třetí osobou bez povolení majitele ochranné známky může vytvářet skutečná nebezpečí pro záruku původu. Dodal však, že na základě čl. 7 odst. 2 směrnice 89/104 námitky majitele ochranné známky proti přebalování představují odchylku od volného pohybu zboží, nelze je proto přijmout tehdy, jestliže výkon práva majitele ochranné známky podat námitky proti přebalování je zastřeným omezením obchodu mezi členskými státy, tj. jestliže přispívá k umělému rozdělování trhů mezi členské státy a pokud zároveň bylo přebalení provedeno takovým způsobem, že legitimní zájmy majitele ochranné známky zůstaly zachovány, což zejména znamená, že přebalení neovlivňuje původní stav léčivého přípravku nebo nemůže poškodit dobré jméno ochranné známky. Námitky majitele ochranné známky proti přebalování léčivých přípravků přispívají k umělému rozdělení trhů mezi členské státy tehdy, jestliže je přebalení nezbytné pro to, aby paralelně dovezený výrobek mohl být uveden na trh ve státě dovozu.
SDEU dovodil, že obdobné závěry lze učinit též ve vztahu k pouhému přeznačení výrobků a uzavřel, že čl. 7 odst. 2 směrnice 89/104 musí být vykládán v tom smyslu, že majitel ochranné známky může legitimně podat námitky proti dalšímu uvádění na trh farmaceutického výrobku dovezeného z jiného členského státu v jeho původním vnitřním a vnějším obalu, který dovozce opatřil dodatečným vnějším označením, ledaže by 1) bylo prokázáno, že využití práva z ochranné známky jejím majitelem za účelem podání námitek proti uvádění přeznačeného výrobku pod touto ochrannou známkou na trh by přispělo k umělému rozdělení trhů mezi členské státy; 2) bylo prokázáno, že nové označení nemůže ovlivnit původní stav výrobku obsaženého v obalu; 3) by na obalu byl jasně uveden původce nového označení výrobku a jméno jeho výrobce; 4) vzhled přeznačeného výrobku nebyl takový, že by mohl poškodit dobré jméno ochranné známky nebo jejího majitele; označení tak nesmí být vadné, nízké kvality nebo neúhledné, a 5) dovozce podal majiteli ochranné známky oznámení před uvedením přeznačeného výrobku do prodeje a poskytl mu na jeho žádost vzorek tohoto výrobku.
Z rozhodnutí soudu prvního stupně je zcela zřejmé, že z tohoto pohledu jednání žalované posuzoval a že vzal za prokázané splnění všech pěti podmínek uvedených v rozhodnutí SDEU. Obdobný závěr lze učinit též z rozhodnutí odvolacího soudu. Z jeho kontextu totiž nelze dovodit, že by se odvolací soud domníval, že přeznačení výrobku není jeho změnou, jak se domnívá dovolatel, ale že způsob přeznačení nebyl takového charakteru, aby v jeho důsledku byla porušena žalobcova práva k ochranným známkám (podle odvolacího soudu „nedošlo ke změně nebo zhoršení vlastností výrobků tak, aby došlo k porušení práv žalobce k ochranným známkám“), tj. aby majitel ochranné známky měl ve smyslu čl. 13 odst. 2 Nařízení „oprávněný důvod“ dovozu zboží do České republiky bránit.
Podle dovolatele však tento závěr není správný, přeznačení výrobků podle jeho názoru kvalitu výrobku ovlivnilo, není proto podle něj splněna podmínka pod bodem 2, navíc nebyla podle jeho názoru splněna ani podmínka pod bodem 5.
Dovolatel svůj závěr o zhoršení kvality výrobku zdůvodňuje, jak zmíněno, tím, že výrobek, který byl opatřen novým příbalovým letákem a přelepkou s informacemi v češtině, nebyl přezkoumán v novém procesu posouzení shody. Tento jeho názor však není správný. Ve shora již zmíněném sporu mezi žalovanou a dvěma dalšími žalobci, v němž byly totožné nároky uplatněny z titulu nekalé soutěže a který byl vyloučen z této věci k samostatnému řízení, rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. května 2017, sp. zn. 23 Cdo 4030/2015, tak, že zamítl dovolání žalobkyň, které shodně jako žalobce v tomto řízení zdůrazňovaly nutnost distributorem českými informacemi opatřený výrobek předložit k novému posouzení shody. Nejvyšší soud na základě rozhodnutí SDEU ze dne 13. října 2016 ve věci C – 277/15, o předběžné otázce, uzavřel, že „ze zákona č. 22/1997 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 453/2004 Sb. nevyplývá povinnost podstoupit nový proces posouzení shody výrobku v případě, kdy distributor opatří původní obal výrobku přelepkou se stručnými informacemi o výrobku a distributorovi v českém jazyce, nejsou-li tyto informace lživé, nepřesné ani zavádějící, když navíc tato přelepka nepřekrývá žádný text uvedený výrobcem a současně vloží do vnějšího obalu výrobku překlad příbalové informace v českém jazyce, která je obsahově shodná s informacemi poskytnutými výrobcem, bez toho aniž by byla narušena integrita výrobku (tím spíše, když bylo prokázáno, že lze vložit překlad příbalového letáku do vnějšího obalu bez otevření tohoto obalu).“
Skutková zjištění o podobě, o umístění přelepky na výrobku (přelepka nezakryla ochranné známky žalobce), o jejím obsahu a o obsahu české verze příbalového letáku (nebylo zjištěno, že by tam uvedené informace byly lživé, nepřesné či zavádějící) byla shodná též v tomto řízení, a také v něm bylo prokázáno, že vnější obal nebyl narušen, že navíc překlad příbalového letáku lze vložit do vnějšího obalu, aniž by bylo nutné ho otevřít. Ze skutkových zjištění, z nichž vyšel odvolací soud, vychází též soud dovolací (srov. §241a odst. 6 o. s. ř.). [K tomu lze jen poznamenat, že pokud by žalobcovy výhrady byly založeny pouze na zpochybnění postupu, jímž odvolací soud hodnotil provedené důkazy (zde důkazy o manipulaci s vnějším obalem a příbalovým letákem), pak by jeho dovolání nemohlo být ani přípustné.]
Nejvyšší soud se vzhledem k uvedenému shoduje se závěrem odvolacího soudu, že v daném případě stručná informace v češtině o výrobku a o dovozci nalepená na obalu výrobku a vložený příbalový leták v českém jazyce nezhoršily kvalitu výrobku a nezaložily tudíž oprávněný důvod, pro který může majitel ochranné známky podle čl. 13 odst. 2 Nařízení bránit pozdějšímu odbytu výrobků, které byly s jeho souhlasem pod jeho ochrannou známkou uvedeny na trh Společenství.
Druhá žalobcova otázka se týká povinnosti předem oznámit přebalení výrobku vlastníku ochranné známky, kterou je tento výrobek označen, a to ještě před jeho uvedením na trh v České republice, jako jedné z pěti podmínek stanovených judikaturou SDEU, za nichž lze upravovat podobu výrobků při jejich paralelním dovozu. Žalobce zpochybňuje závěr odvolacího soudu, který vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná splnila tuto povinnost tím, že odeslala email s oznámením na internetovou adresu výrobce, jehož je žalobce společníkem, a zpochybňuje dále jeho názor, že judikatura SDEU je pouze nezávazným doporučením.
S dovolatelem je nutné souhlasit v tom, že není správný názor odvolacího soudu na nezávaznost výkladových pravidel vyjádřených v rozhodnutí SDEU o předběžné otázce (judikatura SDEU má povahu pramene evropského práva – srov. rozhodnutí 6-64 Flaminio Costa v. E. N. E. L., srov. čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie). Ve sporu, jehož předmětem jsou práva plynoucí z ochranné známky, není případný ani závěr o tom, že bylo vhodné zaslat oznámení o přebalení zboží „osobě uvedené na balení výrobku“, protože ta má „logicky největší zájem na odbytu svého výrobku a je osobou přímo dotčenou paralelním dovozem“. Čl. 7 odst. 2 směrnice 89/104, která je uvedeným rozhodnutím SDEU vykládána, a směrnici odpovídající čl. 13 odst. 1 a 2 Nařízení se vztahují k právům majitele ochranné známky a k jejímu dobrému jménu, nikoli k zájmům distributora zboží, které je ochrannou známkou označeno (jde-li o dva různé subjekty).
Podle již zmíněného rozhodnutí C-348/04 Beohringer Ingelheim KG a spol. v. Swingward Ltd. (ale též podle judikatury SDEU, z níž toho rozhodnutí vychází a která je v něm citována) je to majitel ochranné známky, komu paralelní dovozce, který přebaluje léčivý přípravek označený ochrannou známkou, musí předem oznámit uvedení přebaleného léčivého přípravku do prodeje. Jestliže paralelní dovozce majiteli ochranné známky předchozí oznámení týkající se přebaleného farmaceutického výrobku nepodal, porušuje práva tohoto majitele při každém následném dovozu uvedeného výrobku, dokud takové oznámení nepodá.
Judikatura vychází z toho, že by se vlastník o tom, že výrobek bude přeznačen, měl skutečně dozvědět a příslušnou informaci by měl mít včas, tj. dostatečně dlouhou dobu předtím, než bude přeznačený výrobek uveden na příslušný trh. Ono oznámení má totiž sloužit jako prevence případných škod vzniklých (zejména) na dobrém jméně ochranné známky. Vycházeje z uvedeného rozhodnutí SDEU, lze na druhou žalobcem položenou otázku odpovědět, že dovozce při paralelním dovozu přebaleného (přeznačeného) diagnostického zdravotnického prostředku in vitro do České republiky je povinen předem oznámit přebalení tohoto výrobku vlastníku ochranné známky, kterou je tento výrobek označen. Pokud by před jeho uvedením na trh v České republice přebalení výrobku majiteli oznámeno nebylo, je majitel ochranné známky oprávněn požadovat zákaz dalšího uvádění takového výrobku na trh v České republice.
Má-li být smysl oznámení tak, jak je chápán judikaturou SDEU, zůstat zachován, je třeba, aby se oznámení včas dostalo do dispoziční sféry majitele ochranné známky. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž odvolací soud, jak výslovně uvedl, vycházel, vyplynulo, že se oznámení, které žalovaná zaslala, v dispozici žalobce včas (před uvedením přeznačeného výrobku na trh v České republice) ocitlo. Tento skutkový závěr (oznámení se dostalo do dispozice majitele ochranné zámky) plyne z hodnocení důkazů soudem prvního stupně, jehož rozhodnutí odvolací soud potvrdil. Skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů dovolacímu přezkumu nepodléhají (§241a odst 1 o. s. ř. ), dovolací soud z nich vychází.
Přes dílčí nesprávné úvahy odvolacího soudu je jeho rozhodnutí správné, Nejvyšší soud proto dovolání podle §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení, o nichž bylo rozhodnuto podle §243b, §151odst. 1 věta první o. s. ř. a §142 odst. 1 o. s. ř., odpovídá úspěchu žalované v dovolacím řízení, které však v souvislosti s touto částí řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 6. 2018
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu