ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.2883.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 2883/2018-76
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Č. D. , podnikatele se sídlem Nový Bor, zastoupeného JUDr. Jiřím Cehákem, advokátem se sídlem nám. Míru 1, 473 01 Nový Bor, proti žalovanému M. J. , podnikateli se sídlem Praha 4, zastoupenému JUDr. Milanem Jebavým, advokátem se sídlem Horní Počaply 130, 277 03 Horní Počaply, o zaplacení 648 476 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 16/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3 2018, č. j. 53 Co 418/2017-63, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění :
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“):
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, dospěl k závěru, že dovolání žalobce podané proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 22. 3 2018, č. j. 53 Co 418/2017-63, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 11. 10. 2017, č. j. 8 C 16/2017-33, o zamítnutí žaloby, není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť trpí vadou, pro níž nelze v řízení pokračovat, jestliže dovolatel k vymezení přípustnosti dovolání pouze uvedl, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Nejvyšší soud přitom již v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014, judikoval, že žádost dovolatele, podle níž „dovolacím soudem má být právní otázka posouzena jinak“ významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle §237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalobce uvedl, od jaké ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud při řešení právní otázky, na níž odvolací soud své rozhodnutí založil, odchýlil, nebo by označil právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel však žádnou z uvedených přípustností dovolání nevymezil, namítá pouze, že odvolací soud jen formálně zopakoval nesprávnou argumentaci soudu prvního stupně o absenci tvrzení i důkazů, resp. neunesení důkazního břemene tvrzení a důkazního břemene, a posoudil tak nesprávně otázku splnění povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti žalobce, kdy své námitky zakládá na polemice se závěry obou soudů o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene žalobcem. Nesouhlasí se závěrem, že ani po výzvě soudu k doplnění rozhodujících skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení, břemeno tvrzení a důkazní břemeno v dané věci neunesl, a že z tohoto důvodu byla jeho žaloba nesprávně zamítnuta. Skutečnost, že dovolatel má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Domnívá-li se dovolatel, že byla splněna jeho povinnost tvrzení odkazem na listinu, což je podle dovolatele v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4940/2007, je třeba konstatovat, že v poukazovaném rozhodnutí Nejvyšší soud přezkoumával závěr odvolacího soudu o nedostatečném vylíčení rozhodujících skutečností v konkrétním případě a navíc se jedná o rozhodnutí vydané za platnosti předešlé právní úpravy přípustnosti dovolání.
S ohledem na výše uvedené Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobce, jako vadné, podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 9. 2018
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu