ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.3785.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 3785/2018-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně ARRBO s.r.o. , se sídlem Milevsko, Týnická 1522, PSČ 39901, IČ 45018031, zastoupené Mgr. Ondřejem Šimánkem, advokátem se sídlem Masarykova 186, 399 01 Milevsko, proti žalované Š. N. V. , nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Rambouskem, advokátem se sídlem Čimická 717/34, 182 00 Praha 8, o zaplacení 87 423 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 101/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2018, č. j. 53 Co 396/2017-75, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 2. 2018, č. j. 53 Co 396/2017-75, změnil vyhovující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 9. 2017, č. j. 21 C 101/2017-48, tak, že žaloba na zaplacení 87 423 Kč s příslušenstvím se zamítá a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací podle §10a o. s. ř., po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem - účastnicí řízení, která je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), posuzoval přípustnost podaného dovolání.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně trpí vadami, které nebyly ani ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř. odstraněny, a proto nelze v dovolacím řízení pokračovat. Žalobkyně k vymezení předpokladů přípustnosti dovolání pouze citovala předpoklady přípustnosti dovolání vymezené v §237 o. s. ř., nijak však konkrétně nevymezila, v jakém předpokladu přípustnosti dovolání, uvedeném v tomto ustanovení, spatřuje přípustnost dovolání při řešení otázky nároku na zaplacení ceny díla, kterou řešil odvolací soud. Nejvyšší soud přitom již v usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014, dospěl k závěru, že pokud může být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části) – shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 29 NSCR 114/2013, či usnesení ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 29 NSCR 104/2015. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
Směřuje-li dovolatelka své námitky do nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, který dospěl k závěru, že žalobkyně nemá nárok na doplacení ceny díla podle §2610 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jestliže nebyla splněna jedna z podmínek provedení díla (§2604 o. z.), spočívající v jeho dokončení, když žalobkyně ani po řádném poučení netvrdila žádné skutečnosti, které by bylo možno posoudit jako skutečnosti naplňující zákonný požadavek dokončení díla, tj. požadavek předvedení způsobilosti díla sloužit svému účelu, jak vyžaduje ustanovení §2605 odst. 1 o. z., je nutno konstatovat, že skutečnost, že dovolatelka má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., stejně jako námitky spojené s kritikou hodnocení důkazů učiněné odvolacím soudem.
Dovolatelka namítá, že postup odvolacího soudu je ryze formální a je přesvědčena o tom, že splnila svoji povinnost a dílo dokončila, když bezprostředně po jejím osazení krovu bylo na stavbě střechy pokračováno montáží střešní krytiny. Podle žalobkyně se soud nedostatečně vypořádal se svojí úvahou, že v tomto konkrétním případě (sjednání smlouvy o dílo na dálku, montáž nosníků v sídle žalobkyně na hrubou stavbu) nenaplnila žalobkyně ustanovení §2605 o. z. V posouzení této otázky žalobkyně spatřuje otázku zásadního právního významu a má za to, že dovolací soud by měl vyřešit otázku, zda v případě distančního uzavírání smlouvy o dílo je podmínka předvedení funkčnosti díla splněna provedením díla a jeho následným použitím (např. jinými stavebními profesemi). Dovolací soud je však nucen upozornit na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 80/2013, v němž Nejvyšší soudu konstatoval, že přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. není (od 1. ledna 2013) budována na kriteriu "zásadní právní významnosti" napadeného rozhodnutí. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013, proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, musí být z obsahu dovolání patrno, jakého předpokladu přípustnosti dovolání se dovolatel dovolává, v čem spatřuje dovolatel přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., tedy jestli napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4) která má být dovolacím soudem (jako dříve vyřešená právní otázka) posouzena jinak. Žádnou z uvedených přípustností dovolání však dovolatelka nevymezila.
Nelze-li tedy pro nedostatek vymezení předpokladu přípustnosti dovolání v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
K návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného rozsudku odvolacího soudu je Nejvyšší soud nucen uvést, že v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, přijal Ústavní soud závěr, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto návrhem žalobkyně na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 12. 2018
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu