ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.3796.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 3796/2018-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně OKK Koksovny, a.s. , se sídlem v Ostravě-Přívoze, Koksární ulice 1112, PSČ 702 24, IČO 47675829, zastoupené JUDr. Rostislavem Dolečkem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Seifertova 823/9, PSČ 130 00, proti žalovanému M. B., XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem, se sídlem v Bratčicích 137, PSČ 664 67, o zaplacení částky 955 460 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 127 C 4/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2018, č. j. 8 Co 39/2018–72, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 15 052,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Rostislava Dolečka, advokáta, se sídlem v Praze 3, Seifertova 823/9, PSČ 130 00.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. listopadu 2017, č. j. 127 C 4/2017-42, zamítl žalobu na zaplacení částky 955 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 955 460 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 16. ledna 2017 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. dubna 2018, č. j. 8 Co 39/2018–72, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 955 460 Kč s 8,05% úrokem ročně za dobu od 16. ledna 2017 do zaplacení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II) a náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, kterým jej napadl v celém rozsahu. Podle dovolatele napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci a současně závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena.
K dovolání žalovaného se vyjádřila žalobkyně, která považuje rozsudek odvolacího soudu za spravedlivý a věcně i procesně správný, současně má za to, že dovolání neobsahuje řádné vymezení důvodu dovolání, proto navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl, resp. zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou řádně zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 6 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013,
a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; k tomu srov. též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16).
Dovolatel v dovolání uvedl, že splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel však v dovolání neformuloval žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, která by podle jeho názoru splňovala uvedené kritérium přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.; takovou otázku nelze dovodit ani z obsahu dovolání. Dovolání žalovaného obsahuje pouze jeho polemiku s právním posouzením věci odvolacím soudem, s nímž nesouhlasí v závěru, že vyplacení částky 955 460 Kč ze soudní úschovy představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně. Tuto polemiku stejně jako pouhé uvedení, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soud nebyla řešena, nelze považovat za způsobilé vymezení přípustnosti dovolání; ustanovení §237 o. s. ř. vyžaduje, aby dovolatel v dovolání rovněž uvedl, o jakou konkrétní otázku hmotného práva se jedná.
K namítanému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem lze doplnit, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 19. dubna 2016, sp. zn. II. ÚS 2924/2015, odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v §237 o. s. ř. a jak již bylo uvedeno výše, pouhá polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání.
Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první, §243b o. s. ř.). Protože tak dovolatel neučinil a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel v dovolání dále navrhl odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem žalovaného na odklad vykonatelnosti dovolání napadeného rozsudku odvolacího soudu nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. 11. 2018
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu