Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.01.2018, sp. zn. 23 Cdo 4807/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.4807.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.4807.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 4807/2017-136 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně Ekonomické stavby s.r.o., se sídlem ve Zruči - Senci, Ke Křižovatce 466, okres Plzeň-sever, PSČ 33008, IČO 25224476, zastoupené Mgr. Danielem Kapitánem, advokátem se sídlem v Plzni, Sady 5. května 36, proti žalované České televizi se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1132/4, PSČ 147 00, IČO 00027383, o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Cm 14/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2017, č. j. 3 Cmo 39/2016-108, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Odvolací soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2015, č. j. 10 Cm 14/2014-67, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala omluvy za to, že žalovaná „odvysíláním reportáže v pořadu Černé ovce dne 19. listopadu 2012 neoprávněně zasáhla do dobré pověsti“ žalobkyně celkem pěti konkrétními výroky, které v této reportáži zazněly (I. výrok), jímž zamítl žalobu i v té části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalovaná odstranila uvedenou reportáž z videoarchivu zveřejného na konkrétní internetové adrese (II.výrok), jímž uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení (III. výrok) a nahradit náklady řízení státu (IV. výrok). Odvolací soud uložil žalobkyni nahradit žalované náklady odvolacího řízení. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jeno. s. ř.“), uplatňujíc důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. Je přesvědčena, že se odvolací soud ve svém rozhodnutí odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, kterou ve svém dovolání cituje. Žalovaná se podle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání byla podána řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými (§240 odst. 1 o. s. ř.) a řádně zastoupenými (§241 odst. 1 o. s. ř.), se zabýval přípustností dovolání. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem vidí splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, a to nikoli pouhou citací zákonného ustanovení, ale tak, aby zřetelně a jasně vymezil, při řešení které konkrétní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3, větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Dovolatelka však pouze polemizuje se skutkovými závěry vycházejícími ze zjištění soudu prvního stupně a odvolacímu soudu vytýká, že tato skutková zjištění akceptoval přesto, že soud prvního stupně neprovedl veškeré jí navržené důkazy, aniž by takový procesní postup podle jejího názoru řádně zdůvodnil. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná neprokázala pravdivost označených tvrzení, ve svém dovolání však nezformulovala žádnou právní otázku, která by ve smyslu shora citovaného §237 o. s. ř. mohla založit přípustnost dovolání, a ani z obsahu jejího podání nelze dovodit, kterou konkrétní právní otázku dovolacímu soudu vlastně k řešení předkládá. Dovolací soud však nemůže z řady dovolatelčiných argumentů, pro které by teoreticky přicházel dovolací přezkum v úvahu, sám nějaký zvolit a z vlastní iniciativy se jím z libovolného úhlu pohledu zabývat. Pouhá polemika s názorem odvolacího soudu přípustnost dovolání nemůže založit. Dovolatelka sice zmiňuje řadu rozhodnutí odvolacího soudu, s nimiž je podle jejího názoru rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu, její názor však je však založen na jiném hodnocení důkazů, než z něhož při svém rozhodnutí vyšel odvolací soud. (K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Nejvyšší soud z důvodu shora uvedených dovolání podle §243c odst. 1, věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3, věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. ledna 2018 JUDr. Zdeněk Des předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/30/2018
Spisová značka:23 Cdo 4807/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.4807.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2018-04-13