ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.4833.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 4833/2017-334
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce V. V. , podnikatele se sídlem Plzeň – Křimice , Květinová 150/32, PSČ 32200, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Vovsíkem, advokátem se sídlem Plzeň, Malá 43/6, proti žalované DUKRAL stavby, s.r.o. , se sídlem Praha 4 – Michle, Jaurisova 515/4, identifikační číslo osoby 29081785, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem Plzeň, Nám. Republiky 2, o zaplacení 88 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 25 C 82/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2017, č. j. 25 Co 19/2017-291, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 002 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce JUDr. Jaroslava Vovsíka, advokáta se sídlem Plzeň, Malá 43/6.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, dospěl k závěru, že dovolání žalované, podané proti rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „odvolací soud“) ze dne 10. 5. 2017, č. j. 25 Co 19/2017-291, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 10. 2016, č. j. 25 C 82/2011-250, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 88 800 Kč se specifikovaným příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, trpí vadou, pro niž nelze v řízení pokračovat.
Důvodem tohoto závěru je skutečnost, že dovolatelka v dovolání pouze uvedla, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nevymezila však žádnou konkrétní otázku, kterou by odvolací soud řešil v rozporu s dovolatelkou uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5170/2008. Dovolatelka pouze podrobuje kritice právní posouzení její pasivní legitimace v daném sporu. Má za to, že není od počátku ve sporu pasivně legitimována, na rozdíl od odvolacího soudu, který naopak dospěl k závěru, že věcná legitimace žalované je dána, a to s ohledem na skutková zjištění, podle nichž zhotovení díla - zateplení domu pro vlastníka domu - zajišťovala žalovaná, jako dodavatel, žalobce byl subdodavatelem žalované, přičemž vlastník domu zaplatil za provedení prací (za zateplení domu) žalované, jako smluvnímu partneru. Odvolací soud s ohledem na tato skutková zjištění a judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 5160/2009) proto dovodil, že věcná pasivní legitimace žalované je v tomto sporu dána, jestliže bylo prokázáno, že žalovaná získala na úkor žalobce bezdůvodné obohacení, a konstatoval, že plněním žalobce (subdodavatele žalované) nemohlo vlastníku nemovitosti vzniknout bezdůvodné obohacení, jak se nesprávně domnívá žalovaná, neboť plnění - zateplení domu - získal vlastník nemovitosti v rámci plnění od svého smluvního partnera – žalované, jíž byl povinen provedené práce uhradit, což také učinil.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014, judikoval, že pokud má být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Jestliže tedy dovolatelka nevymezila žádnou právní otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od uvedené judikatury dovolacího soudu, nebylo možno pro nedostatek vymezení předpokladu přípustnosti dovolání v dovolacím řízení pokračovat, a proto dovolací soud dovolání žalované odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud rozhodl o nákladech řízení, jak ve výroku II. tohoto usnesení uvedeno, a to s ohledem na skutečnost, že žalobce podal k dovolání žalované vyjádření. Výrok o náhradě nákladů řízení se dále neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. ledna 2018
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu