ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.5275.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 5275/2017-276
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Města Dolní Kounice se sídlem v Dolních Kounicích, Masarykovo náměstí 66/2, PSČ 664 64, IČO 00281701, zastoupeného JUDr. Kamilem Mattesem, advokátem se sídlem v Moravském Krumlově, Smetanova 167, PSČ 672 01, proti žalovanému R. L. se sídlem v Blansku, Sadová 1027/72, PSČ 678 01, zastoupenému Doc. JUDr. Jaromírem Harvánkem, CSc., advokátem se sídlem v Brně, Borová 191/1, PSČ 644 00, o zaplacení částky 260 000 s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 12 Cm 65/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2017, č. j. 28 Co 373/2016 – 262,
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. července 2017, č. j. 28 Co 373/2016 – 262, změnil usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 5. října 2016, č. j. 12 C 65/2014 – 217 tak, že žalovanému přiznal osvobození od soudních poplatků ze 75%.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný včasně podaným dovoláním.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalovaného postrádá náležitosti uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř., protože dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. II. ÚS 383/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2013, sen. zn. 29 NSCR 114/2013, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sen. zn. 29 NSCR 104/2015).
Dovolatel uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu má napadeném rozsahu právní význam a spočívá na nesprávném právním posouzení předmětné věci. Dovolatel však nikde v dovolání nevymezil konkrétní právní otázku, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí mělo záviset a která by splňovala jedno z kritérií přípustnosti uvedené v §237 o. s. ř.
K nutnosti vymezení relevantní právní otázky jakožto obsahové náležitosti dovolání se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyjádřil již několikrát, např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, podle jehož závěru neuvede-li dovolatel v dovolání otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné.
K namítanému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem, uvádí dovolací soud, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 29. září 2015, sp. zn. II. ÚS 2924/2015, odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v §237 o. s. ř. a pouhá polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání postrádá potřebné náležitosti, neboť dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání odmítnout podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. ledna 2018
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu