ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.5311.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 5311/2017-565
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce S. M. , se sídlem Praha 1, Ve Smečkách 1596/25, PSČ 110 00, zastoupeného JUDr. Michalem Říhou, advokátem se sídlem Praha 5, Ke Klimentce 15, proti žalovanému A. Z. , se sídlem Praha 2, Svobodova 137/7, zastoupenému JUDr. Markem Dufkem, advokátem se sídlem Praha 1, Spálená 92/21, o zaplacení 2 223 471 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 180/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, č. j. 6 Cmo 279/2016-509, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21 199 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce JUDr. Ing. Marka Dufka, advokáta se sídlem Praha 1, Spálená 92/21.
Stručné odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací podle §10a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) přezkoumal dovolání žalobce podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 25. 4. 2017, č. j. 6 Cmo 279/2016-509, kterým byl změněn rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 3. 4. 2015, č. j. 14 Cm 180/2008-377, tak, že žaloba se zamítá, a jímž bylo zároveň rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Dovolatel spatřoval přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v problematice dokazování znaleckými posudky a hodnocení důkazů ve formě znaleckých posudků soudem. Namítá, že odvolací soud slepě převzal dodatečné úvahy znalců, zejména znalce Kokiše, ohledně pravosti podpisu žalobce na dohodě ze dne 10. 2. 2006. Dovolatel brojí proti závěru znalce, který konstatoval, že když má k dispozici vysoce kvalitní barevnou kopii podpisu kuličkovým perem bez známek nejistoty, tak nejspíš bude falzem druhý podpis na ověřené kopii. Uvedený závěr považuje za odporující objektivní skutečnosti a skutkovým zjištěním (ověřovací kniha, ověřovací doložky), z nichž oba soudy mohly a měly i bez potřeby odborných znalostí učinit závěr, že na „Ukončení zastupování“ se nachází prokazatelně pravá kopie prokazatelně pravého podpisu žalobce, neboť se podle dovolatele nejednalo o závěr odborný, ale závěr právní. Namítá, že odvolací soud zcela nekriticky převzal i ty závěry znalců, které překročily jejich odbornost a navíc byly ve zcela zřejmém rozporu s jinými důkazy ve spise. Dovolatel má za to, že odvolací soud se tak odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, podle něhož hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry znaleckého posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů (též srov. Rc 33/95). Přípustnost dovolání spatřuje dovolatel dále v tom, že odvolací soud se odchýlil při právním posouzení věci i od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo 878/2014, neodlišil-li důsledně odborné závěry, příslušící znalci, od právních závěrů, jež má činit soud. Dovolatel proto navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k novému projednání.
Žalovaný podal k dovolání žalobce vyjádření, v němž navrhl jeho odmítnutí, neboť dovolání žalobce nepovažuje za přípustné. Poukázal na to, že žalobce v podaném dovolání pouze polemizuje s odbornými závěry znalců a vydává jejich odborné závěry za závěry právní, nespecifikuje ani, který ze závěrů o pravosti posuzovaných podpisů, které jsou prezentovány ve zpracovaných znaleckých posudcích, byl posouzen odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalovaný zdůraznil, že závěr znalce o tom, jestli posuzovaný podpis je pravý, není závěrem právním, jak se pokouší dovodit žalobce, ale závěrem odborným, skutkovým. Dovolatel tak ve skutečnosti brojí v podstatě pouze proti skutkovým závěrům učiněným nalézacím a odvolacím soudem.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem - účastníkem řízení, který je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), posuzoval přípustnost podaného dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Spatřuje-li dovolatel přípustnost svého dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, Rc 33/95 a ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo 878/2014 (veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze dovodit, že by se odvolací soud odchýlil od závěrů přijatých v těchto rozhodnutích. V posuzovaném případě znalci neučinili ve věci právní závěr, který by překročil jejich odbornost, a který měl odvolací soud podle dovolatele nekriticky převzít, pouze se vyjadřovali k pravosti podpisu. Odvolací soud ze zjištění znalců a dalších skutkových zjištění soudu prvního stupně (originál dohody ze dne 10. 2. 2006 uzavřené mezi žalobcem a společností PRESTAV Praha s. r. o., která měla osvědčit dohodu o výplatě finanční částky 2 223 471,10 Kč této společnosti a pokyn žalovanému k výplatě předmětné částky; kopie výpovědi plné moci právního zastoupení žalobce žalovaným z 10. 6. 2007, úřední ověření výpovědi plné moci; příjmový pokladní doklad ze dne 15. 3. 2006, na základě kterého měl žalovaný předat společnosti PRESTAV Praha s. r. o. částku 2 223 471,10 Kč a potvrzení ze dne 15. 3. 2006 o přijetí částky 2 223 471,10 Kč jednatelem společnosti PRESTAV Praha s. r. o. J. H.) následně učinil v dané věci vlastní skutkový závěr, že na listině ze dne 10. 2. 2006 je pravý podpis žalobce a J. H. a že k uzavření této dohody došlo. Vyšel rovněž ze závěru, že je bez významu a neobvyklé, že strana dohody o udělení plné moci v případě vypovězení plné moci postupuje tak, jak uvedl žalobce, že úředně ověřuje svůj podpis na výpovědi plné moci. Ze skutkových závěrů pak odvolací soud dovodil, že žalovaný prokázal své tvrzení, že se žalobce dohodl s třetí osobou, že žalovaný předmětnou částku předá třetí osobě a že žalovaný k tomuto postupu obdržel pokyn od žalobce. Ze závěrů znaleckých posudků PhDr. Jiřího Valešky a Ing. Pavla Kokiše odvolací soud zároveň učinil skutkový závěr, že J. H. podepsal potvrzení ze dne 15. 3. 2006, čímž žalovaný prokázal tvrzení, že J. H. za společnost PRESTAV Praha s. r. o. převzal od žalovaného na základě pokynu žalobce žalovanou částku. Z uvedených skutkových závěrů odvolací soud učinil právní závěr o nedůvodnosti žaloby, a proto ji zamítl.
Nejvyšší soud je nucen konstatovat, jako již mnohokrát judikoval, že námitky dovolatele, které směřují ke kritice k hodnocení důkazů odvolacím soudem, nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto uzavřel, že dovolání žalobce není podle §237 o. s. ř. přípustné a podle §243c odst. 1 o. s. ř. jej odmítl.
Nejvyšší soud rozhodl o nákladech řízení, jak ve výroku II. tohoto usnesení uvedeno, s ohledem na skutečnost, že žalovaný podal k dovolání žalobce vyjádření. Výrok o náhradě nákladů řízení se dále neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. ledna 2018
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu