ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.5775.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 5775/2017-177
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně AIG Europe Limited se sídlem The AIG Building, 58 Fenchurch Street EC3M 4 AB London, Spojené Království Velké Británie a Severního Irska , zastoupené JUDr. Tomášem Uzlem, advokátem se sídlem Dejvická 306/9, Praha 6, PSČ 160 00, proti žalované STECOMTRA s.r.o. se sídlem ve Vratimově, Frýdecká 819/44, PSČ 739 32, IČO 26847469, zastoupené JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem se sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, PSČ 702 00, o zaplacení částky 261 109 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 ECm 13/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2017, č. j. 8 Cmo 448/2012-152, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11 712,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. března 2012, č. j. 21 ECm 13/2010-42, uložil žalované zaplatit žalobkyni 269 109 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a nahradit jí náklady řízení (II. výrok).
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 261 109 Kč s příslušenstvím potvrdil (I. výrok), ohledně částky 8 000 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (II. výrok), znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (III. výrok) a rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení (IV. výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu (ale jen proti jeho výrokům I, III a IV) podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobkyně navrhla dovolání zamítnout.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2, článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem vidí splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, a to nikoli pouhou citací zákonného ustanovení, ale tak, aby zřetelně a jasně vymezil, při řešení které konkrétní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval námitkami žalované založenými na nerovnosti stran, poukazuje na nález Ústavního soudu týkající se ochrany spotřebitele, připouští sice, že spotřebitelkou není, je však toho názoru, že žalobkyně jednala při uzavírání smlouvy nepoctivě, protože výše pojistného (jehož doplatku se žalobkyně v tomto řízení domáhala) měla být stanovena v pojistné smlouvě, nikoli „ukryta“ v pojistných podmínkách, vytýká odvolacímu soudu rovněž nesprávnou aplikaci zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Žalovaná však žádnou určitou právní otázku, pro jejíž řešení by ve smyslu §237 o. s. ř. bylo dovolání přípustné, neformuluje a ani z obsahu jejího dovolání nelze dovodit, kterou konkrétní právní otázku dovolacímu soudu vlastně k řešení předkládá. Dovolací soud je přitom při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3, větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Dovolací soud totiž nemůže z řady dovolatelčiných argumentů, které teoreticky přicházejí v úvahu, sám nějaký zvolit a z vlastní iniciativy se jím z libovolného úhlu pohledu zabývat. Pouhá polemika s názorem odvolacího soudu přípustnost dovolání nemůže založit. (K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
Není-li z dovolání zřejmé, která konkrétní právní otázka má být řešena, trpí dovolání vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Vzhledem k tomu, že dovolací lhůta již uplynula a vady proto nelze odstranit (§241b odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolací soud dovolání pro tyto vady odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o nákladech řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na jeho výkon (exekuci).
V Brně dne 30. ledna 2018
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu