ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.5796.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 5796/2017-425
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce M. J., K. V., zastoupeného JUDr. Alicí Zachariášovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Krymská 5, PSČ 360 01, proti žalovanému L. E. se sídlem v K. V., IČO 64849899, zastoupenému JUDr. Janou Bodlákovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Cihelní 14, PSČ 360 06, o zaplacení částky 173 501 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 133/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2017, č. j. 25 Co 92/2017 - 403, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6 582 Kč k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Alice Zachariášové, advokátky se sídlem v Karlových Varech, Krymská 5, PSČ 360 01, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění :
(§243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. května 2017, č. j. 25 Co 92/2017 – 403, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 31. 1. 2017, č. j. 11 C 133/2012 – 378 ve výroku I, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 100 421 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů / výroky pod body II – IV).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky hmotného práva, která dle dovolatele dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.
Touto otázkou je dle dovolatele to, zda je platné odstoupení od smlouvy o dílo učiněné na základě výzvy k odstranění vad díla podle §550 obchodního zákoníku ( déle též jen „ obch. zák.“) za stavu, kdy dílo již nebylo fakticky dva roky prováděno, a dále, kdy byl žalovaný vyzván k provádění prací, které nebyly stranami sjednány.
Ve vyjádření k dovolání žalovaného žalobce navrhl odmítnutí dovolání, neboť má za to, že dovolání není přípustné, je-li založeno pouze na polemice nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem ohledně posouzení neplatnosti odstoupení od smlouvy o dílo.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a osobou oprávněnou zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť dovolatelem formulovaná otázka není pro řešenou věc relevantní a napadené rozhodnutí na jejím řešení nespočívá.
Dovolatel postavil svoji argumentaci a přednesenou právní otázku na tom, že žalovaný fakticky dílo neprováděl, neboť žalobce mu vytýkal a požadoval provádění prací, které si strany ve smlouvě o dílo nesjednaly. Z tohoto důvodu podle dovolatele nemohlo dojít k platnému odstoupení od smlouvy o dílo ve smyslu ust. §550 obch. zák. Závěr o tom, že žalobce vytýkal a požadoval po žalovaném práce, které nebyly sjednány, ovšem nevyplývá ze skutkových zjištění soudu. Odvolací soud vyšel ze skutkového závěru soudu prvního stupně, že dílo bylo prováděno vadně, když tato skutečnost byla prokázána znaleckými posudky i svědeckými výpověďmi, otázka předestřená dovolatelem tak vychází z odlišného skutkového stavu, než jaký byl zjištěn soudem prvního stupně. Nelze tedy posuzovat otázku platnosti odstoupení od smlouvy z důvodu, že výzvou byly požadovány práce, které nemohly být na základě smlouvy o dílo požadovány, jestliže ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že dílo bylo zhotovitelem prováděno vadně. Otázka formulovaná dovolatelem proto není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá.
K nutnosti vymezení relevantní právní otázky se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyjádřil již několikrát, např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, podle jehož závěru neuvede-li dovolatel v dovolání otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné.
Pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. II. ÚS 2924/2015, odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na otázky hmotného práva naplňující kritéria uvedená v §237 o. s. ř.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání odmítnout podle §243c odst. 1 o. s. ř..
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s ustanovením §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. ledna 2017
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu