ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.6005.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 6005/2017-360
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Bytového družstva Hlinsko , se sídlem v Hlinsku v Čechách, Poličská 170, PSČ 539 01, IČO 13583662, zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Severovýchodní II 564/12, PSČ 141 00, proti žalované JINGS s.r.o. , v likvidaci, se sídlem v Ostřešanech č. p., PSČ 530 02, IČO 25935275, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, o odstranění vad díla a zaplacení částky 215 000 Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 43/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2017, č. j. 1 Cmo 38/2017–328, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 24. ledna 2017, č. j. 36 Cm 43/2012-293, připustil změny žaloby týkající se upřesnění vad díla učiněné podáním žalobce ze dne 4. srpna 2015 a při jednání soudu dne 5. srpna 2015 (výrok pod bodem I), žalované uložil odstranit vady díla na domě čp. v ulici D., H. spočívající v odstranění nedostatků tak, že a) provede řádné oplechování atik a štítů celého obvodu domu čp., b) odstraní nežádoucí podmínky pro pronikání vlhkosti pod zateplovací systém od zakládací lišty zateplení pláště domu, c) provede zaspárování netěsností pod oplechováním suterénních oken u objektu čp., d) odstraní zatékání do bytů, a to u objektu čp., e) odstraní zatékání na podhledy spárovaných vzájemně se dotýkajících balkonů, f) odstraní zatékání do revizní elektrické skříně (výrok pod bodem II), uložil žalované uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 215 000 Kč (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem IV).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. září 2017, č. j. 1 Cmo 38/2017-328, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II (výrok pod bodem I), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem III tak, že se žaloba o zaplacení částky 215 000 Kč zamítá (výrok pod bodem II), rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I zůstává odvoláním nedotčen (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem IV).
Proti výrokům pod body II a IV rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť dle jeho názoru „přípustnost dovolání podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) v daném případě má zásadní právní význam, a to v závislosti na vyřešení otázky práva hmotného, neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel se dále domnívá, že je zde dán dovolací důvod spočívající na nesprávném právním posouzení věci soudem druhého stupně týkající se smluvní pokuty, tedy tato právní otázka by měla být posouzena jinak.“.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu ve výrocích pod body II a IV tak, že žalovaná je povinna žalobci uhradit smluvní pokutu ve výši 215 000 Kč.
Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu lze dovolání podat jen z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolatel musí konkrétně uvést, které právní posouzení provedené odvolacím soudem pokládá za nesprávné, a musí též vyložit, v čem dle jeho názoru tato nesprávnost spočívá. Nesprávnost právního posouzení věci se může týkat jak výkladu práva hmotného, tak i výkladu práva procesního, který odvolací soud v napadeném rozhodnutí zaujal a na němž je toto rozhodnutí založeno.
Problematikou vymezení přípustnosti dovolání podle občanského soudního řádu účinného od 1. ledna 2013 se Nejvyšší soud opakovaně zabýval. Již ve svém usnesení ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSCR 55/2013, nebo v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, jež bylo publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud konstatoval, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Dospěl v nich také k závěru, že může-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje citace textu tohoto ustanovení nebo jeho části.
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva se jedná, a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této právní otázky odchyluje. Dovolatel těmto požadavkům nedostál, neboť v dovolání nevymezil žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí a při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a současně na žádnou takovou ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu neodkázal.
Uvedl-li dále dovolatel, že je dán dovolací důvod spočívající na nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem týkající se smluvní pokuty, neboť tato právní otázka má být podle jeho názoru posouzena jinak, nelze toto považovat za způsobilé vymezení otázky přípustnosti jeho dovolání, neboť z dovolání není zřejmé, jaká právní otázka by měla být nyní vyřešena jinak, ani to, od jakého svého dřívějšího rozhodnutí by se měl Nejvyšší soud v nyní projednávané věci odchýlit (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2014, sp. zn. 29 NSČR 46/2014, a další). Dovolatel pouze vyjádřil, že má ve věci nepřiznání smluvní pokuty zcela jiný názor, a sice názor zcela identický s právním názorem soudu prvního stupně.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nebo vymezení důvodu dovolání, je vadným podáním, které může být doplněno o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), aniž by soud byl povinen o tom dovolatele poučit a k doplnění dovolání jej vyzvat. Protože žalobce v dovolání nevymezil žádnou právní otázku, na níž by záviselo napadené rozhodnutí a která by současně naplňovala některý z obligatorních předpokladů formulovaných v §237 o. s. ř., nelze pro tento nedostatek v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání pro jeho vady v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 6. 2018
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu