ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.66.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 66/2018-213
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce R. M., R. u J. n. N., zastoupeného JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, PSČ 460 01, proti žalované M. M., J. n. N., o ochranu před nekalou soutěží, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 349/97, o dovolání V. S., J. n. N., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2011, č. j. 3 Cmo 67/2011-170, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. srpna 1999, č. j. 33 Cm 349/97-73, takto:
I. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2011, č. j. 3 Cmo 67/2011-170, se odmítá .
II. Řízení o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. srpna 1999, č. j. 33 Cm 349/97-73, se zastavuje .
Odůvodnění:
Odvolací soud ve výroku uvedeným usnesením zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. srpna 2010, č. j. 33 Cm 349/97-133, jímž tento soud jako soud prvního stupně rozhodl o tom, že v řízení bude nadále pokračovat s V. S. a V. S. jako dalšími účastníky na straně žalované namísto zemřelé M. M., a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatel nepovažuje toto rozhodnutí za správné, navrhuje ho zrušit nebo změnit, uvedené rozhodnutí odvolacího soudu napadá „ve spojení“ s dříve již Krajským soudem v Ústí nad Labem vydaným rozsudkem ze dne 4. srpna 1999, č. j. 33 Cm 349/97-73, jehož I. výrok navrhuje zrušit.
Věc byla Nejvyššímu soudu předložena dne 4. ledna 2018 k rozhodnutí o dovolání.
Vzhledem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu (18. dubna 2011) se rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud o uvedeném podání rozhodl, tj. znění do 31. prosince 2012, podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). V žádném z ustanovení občanského soudního řádu, která v rozhodné době vymezovala přípustnost dovolání (§237 až 239 o. s. ř.), zákon nepřipouštěl dovolání do rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc mu byla vrácena k novému projednání. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu v I. výroku uvedenému tudíž není přípustné, Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovoláním nelze úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání takového „dovolání“. Funkční nepříslušnost Nejvyššího soudu k projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2018
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu