ECLI:CZ:NS:2018:23.ND.153.2018.1
sp. zn. 23 Nd 153/2018-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně AUTODOPRAVA ZDENĚK HRUBÝ, s. r. o. , se sídlem v Brně, Mlýnská 326/13, identifikační číslo osoby 29282152, zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem v Prostějově, Palackého 151/10, proti žalované Westrans Děčín s. r. o. , se sídlem v Děčíně, Teplická 668/43, identifikační číslo osoby 28742257, zastoupené T. R., obecným zmocněncem, P., o zaplacení 882,80 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 22 C 55/2018, o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 22 C 55/2018 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Přerově.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně předložil podle §12 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), spis Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k rozhodnutí o návrhu žalobkyně, aby věc – o zaplacení 882,80 EUR s příslušenstvím, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 22 C 55/2018 – byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Přerově.
Vhodnost přikázání věci odůvodňuje žalobkyně procesní ekonomií řízení a hospodárností řízení, neboť „zdrojem důkazních prostředků“ bude místo nacházející se v místě, kde měl být splněn závazek ze smlouvy o přepravě zboží – tj. v obci H. n. M., která spadá do obvodu působnosti Okresního soudu v Přerově, a poblíž obvodu tohoto soudu je její sídlo a bydliště svědka, jehož slyšení se jeví jako důvodné.
Žalovaná s přikázáním věci nesouhlasila, což odůvodnila i tím, že možní svědci, které žalovaná označila ve svém vyjádření k žalobě, mají jak svá bydliště, tak i sídlo v D.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Děčíně, u nějž je věc vedena, a Okresnímu soudu v Přerově, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalobkyně na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace věci jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 529/08, uveřejněný pod číslem 55/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Okolnosti uváděné žalobkyní přitom Nejvyšší soud nepovažuje za tolik závažné, aby byly způsobilé prolomit shora popsaný ústavní princip. Skutečnost, že poblíž obvodu Okresního soudu v Přerově má žalobkyně sídlo či případný svědek bydliště, nepovažuje Nejvyšší soud za natolik zásadní, aby odůvodňovala delegaci věci jinému než místně příslušnému soudu. S ohledem na rozsah předpokládaného dokazování se rovněž nelze ztotožnit s názorem žalobkyně, že by budoucí dokazovaní případně proběhlé v místě, kde měl být splněn závazek ze smlouvy, mělo tvořit podstatnou část. Nejvyšší soud při úvahách o možném postupu podle §12 odst. 2 o. s. ř. nemohl navíc přehlédnout nesouhlas žalované s přikázáním věci navrženému soudu.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Přerově
z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 6. 2018
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu