Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.08.2018, sp. zn. 23 Nd 212/2018 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:23.ND.212.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:23.ND.212.2018.1
sp. zn. 23 Nd 212/2018-20 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Československá obchodní banka, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 4, Bohuslava Martinů 1051/2, proti povinnému F. Z. , Č., o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 24 EXE 2049/2018, o určení místní příslušnosti soudu, takto: Věc vedenou u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 24 EXE 2049/2018 projedná a rozhodne Okresní soud v Rakovníku. Odůvodnění: Soudní exekutor Mgr. Ing. Jiří Prošek, Exekutorský úřad Plzeň – město, požádal Okresní soud v Rakovníku o pověření a nařízení exekuce. Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 12. 6. 2018, č. j. 24 EXE 2049/2018-16, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu ve smyslu §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jeno. s. ř.“), k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Okresní soud v Rakovníku v odůvodnění svého usnesení uvedl, že provedenou lustrací v informačním systému základních registrů a centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že povinný, který je fyzickou osobou, nemá na území České republiky trvalý pobyt, kdy osoba povinného nebyla v předmětných registrech nalezena. V době, kdy povinný podával insolvenční návrh na povolení oddlužení, tj. 18. 6. 2009, uváděl jako místo svého trvalého pobytu L., a jako korespondenční adresu Č. Shodná adresa jako adresa korespondenční je uvedena i v exekučním titulu. Soud dále uvedl, že bylo též zjištěno, že povinný by se měl v současné době zdržovat na adrese P. Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud není oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci – ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle §45 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále jen „exekuční řád“), je věcně příslušným exekučním soudem okresní soud. Podle §45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. S ohledem na ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu se při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, použijí ustanovení občanského soudního řádu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje. Z ustanovení §252 odst. 2 věty první o. s. ř. vyplývá, že nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Nejvyšší soud přitom v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, na něž lze v bližším rozboru dané problematiky odkázat, připomněl, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele). Není tak případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek. Za dané situace je tak namístě při určení místní příslušnosti přihlédnout k zásadě hospodárnosti řízení ve smyslu §6 o. s. ř., jíž v tomto případě bude zjevně odpovídat, aby věc projednal soud, u něhož bylo řízení zahájeno a jenž již v dané věci činil určité úkony (podobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011). S ohledem na uvedené tedy Nejvyšší soud rozhodl podle §11 odst. 3 o. s. ř. tak, že jako místně příslušný určil soud, u něhož bylo řízení zahájeno, tedy Okresní soud v Rakovníku. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. 8. 2018 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/21/2018
Spisová značka:23 Nd 212/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:23.ND.212.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Příslušnost soudu místní
Dotčené předpisy:§11 odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2018-11-23