ECLI:CZ:NS:2018:23.ND.402.2017.1
sp. zn. 23 Nd 402/2017-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové v exekuční věci oprávněné SECAPITAL S.á.r.l. , reg. č. B 108305, se sídlem Avenue Charles de Gaulle 2, L-1653, Lucemburské velkovévodství, zastoupené JUDr. Jiřím Šmídou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 280/23, proti povinnému M. G. , S. r., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, Lesní Jakubov 44, Náměšť nad Oslavou, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 22 EXE 1660/2017, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 22 EXE 1660/2017 projedná a rozhodne Okresní soud v Třebíči.
Odůvodnění:
Exekutor požádal dne 5. 9. 2017 Okresní soud v Šumperku o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného. Návrh neměl všechny náležitosti, o tyto náležitosti byl doplněn až dne 11. 10. 2017.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 23. 10. 2017, č. j. 22 EXE 1660/2017-45, vyslovil svoji místní nepříslušnost a poté předložil věc podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o tom, který soud věc projedná a rozhodne.
Okresní soud v Šumperku v odůvodnění svého usnesení uvedl, že se jedná o věc, která spadá do pravomoci soudu České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, neboť povinný je fyzickou osobou, která nemá v České republice místo trvalého pobytu ani místo pobytu podle druhu pobytu cizince. Ze sdělení oprávněného vyplynulo, že adresa dle odvolání povinného je L. J. adresa dle podacího archu a zaslaného oznámení o postoupení pohledávky je Z. Z centrální evidence vězněných osob soud zjistil, že od 28. 3. 2016 povinný vykonává trest odnětí svobody ve Věznici Rapotice, Lesní Jakubov 44, 675 71 Náměšť nad Oslavou s tím, že předpokládaný konec trestu je 16. 10. 2022.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud není oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci – ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013).
Podle §45 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, je věcně příslušným exekučním soudem okresní soud.
Podle §45 odst. 2 exekučního řádu místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
S ohledem na ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu se při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, použijí ustanovení občanského soudního řádu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje.
Z ustanovení §252 odst. 2 věty první o. s. ř. vyplývá, že nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2013), na něž lze odkázat, připomněl, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení, jímž je právě zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele). Není proto případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek.
V posuzovaném případě jsou předpoklady pro rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř. naplněny, neboť věc spadá do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti a s ohledem na požadavek hospodárnosti řízení Nejvyšší soud dospěl k závěru, že věc by neměla být ponechána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Šumperku, ale je vhodné určit jako místně příslušný soud, v jehož obvodu (Věznice Rapotice) povinný vykonává trest odnětí svobody, tedy Okresní soud v Třebíči (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 22 Nd 317/2015, ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 26 Nd 122/2015, či ze dne 10. 7. 2017, sp. zn. 32 Nd 163/2017).
Nejvyšší soud proto podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Třebíči jako místně příslušný exekuční soud, který věc projedná a rozhodne.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2018
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu