ECLI:CZ:NS:2018:24.CDO.3678.2018.1
sp. zn. 24 Cdo 3678/2018-510
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Římskokatolické farnosti u kostela sv. Filipa a Jakuba Praha – Hlubočepy , se sídlem v Praze 5, Na Zlíchově č. 221/8, IČO 48136034, zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Vítkova č. 247/7, proti žalovanému J. K. , narozenému XY, naposledy bytem XY, zemřelému dne 26. května 2009, o 19,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 143/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2018, č. j. 19 Co 365/2017-485, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24.1.2018, č.j. 19 Co 365/2017-485, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o tom, že se řízení podle ustanovení §107 odst. 1 o.s.ř. přerušuje do pravomocného skončení dědického řízení po zemřelém žalovaném, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k tomu srov. již odvolacím soudem správně odkazované usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.11.2015, č.j. 33 Cdo 3090/2015, ve kterém byly zmíněny rovněž „důvody“ usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.12.2007, sp. zn. 21 Cdo 441/2007, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 15, ročník 2009, a byl přijat právní názor, podle nějž již v souvislosti s rozhodováním o tom, zda a s kým bude v řízení pokračováno, je třeba zkoumat míru odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem, vyjádřený taktéž v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.12.2014, sp. zn. 31 Cdo 1170/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 30, ročník 2015), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že co se týká dovolací námitky polemizující s tím, zda „mohou probíhat dvě dědická řízení o jedné zůstavitelově pozůstalosti“, žalobkyně přehlíží zejména tu okolnost, že v posuzované věci se jedná o projednání dědictví po osobě, která sice zemřela v cizině (USA), avšak zanechala majetek rovněž v České republice.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů případně vzniklých v dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu