ECLI:CZ:NS:2018:24.ND.349.2018.1
sp. zn. 24 Nd 349/2018-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Romana Fialy, ve věci pozůstalosti po J. D., o návrhu A. N., na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 19 D 359/2018 se nepřikazuje Okresnímu soudu Brno - venkov.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Strakonicích usnesením ze dne 30.5.2018, č.j. 19 D 359/2018-5, zahájil řízení o pozůstalosti po J. D., zemřelém dne 17.5.2018 (dále jen „zůstavitel“), a provedením úkonů v řízení o pozůstalosti pověřil JUDr. Janu Kopencovou, notářku se sídlem ve Strakonicích.
Podáním doručeným pověřené notářce dne 11.9.2018 sdělila A. N., že ve věci pozůstalosti po zemřelém bratrovi J. D. dědictví neodmítá a žádá „o delegování této věci na Okresní soud Brno – venkov, Brno, Polní 39“; na výzvu pověřené notářky zaplatila soudní poplatek 1.000 Kč „za návrh, aby věc byla z důvodu vhodnosti delegována Okresnímu soudu Brno venkov“.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným soudem než příslušným soudem. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, je porušením ústavně zaručeného práva zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15.11.2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
V daném případě navrhovatelka ve svém návrhu neuvedla žádné důvody, pro které by věc měla být delegována Okresnímu soudu Brno – venkov. Žádné okolnosti, které by zaručovaly, resp. byly alespoň předpokladem k rychlejšímu, spolehlivějšímu či hospodárnějšímu projednání věci jiným soudem, než místně příslušným Okresním soudem ve Strakonicích, který již učinil úkony v řízení (zjišťování majetku zůstavitele a osob, které by přicházely v úvahu jako dědici zůstavitele), nevyplývají ani ze spisu. Samotná skutečnost, že navrhovatelka, která podle dosavadního obsahu spisu je jedinou dědičkou ze zákonné posloupnosti po zůstaviteli, má bydliště v obvodu Okresního soudu Brno – venkov, k naplnění důvodů pro přikázání věci jinému soudu nestačí.
Protože Nejvyšší soud České republiky neshledal důvody, které by měly vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu či spolehlivějšímu projednání této pozůstalostní věci jiným, než místně příslušným Okresním soudem ve Strakonicích, návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu Brno - venkov nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu