ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.1427.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 1427/2018-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce: F. K. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Pavlem Pokorným, advokátem se sídlem Veverkova 1343/1, Hradec Králové, proti žalované: Fakultní nemocnice Hradec Králové , IČO 00179906, se sídlem Sokolská 581, Hradec Králové, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Kooperativa pojišťovna a. s., Vienna Insurance Group , IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o 849 123,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 184/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2017, č. j. 26 Co 317/2017-133, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. 12. 2017, č. j. 26 Co 317/2017-133, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 7. 2017, č. j. 15 C 184/2016-100, jímž soud zamítl žalobu o zaplacení 849 123,20 Kč s příslušenstvím představující náhradu za újmu na zdraví žalobce. Žalobce se u žalované podrobil operaci nosních dutin, při níž došlo ke komplikaci - arteriálnímu krvácení, v důsledku čehož žalobce oslepl na jedno oko. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že postup žalované byl lege artis, žalobce byl o rizicích operace poučen a i když nebyl poučen o zvýšeném riziku v důsledku předchozích operačních zákroků ve stejném místě, není mezi porušením této povinnosti a vznikem škody příčinná souvislost, neboť žalobce sám uvedl, že by podstoupil zákrok přes veškerá poučení. Odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013, podle nějž odpovědnost poskytovatele zdravotní péče za škodu na zdraví v případě nedostatečného poučení o možných rizicích a alternativách zákroku, ač jinak byla zdravotnická služba poskytnuta lege artis, nastává jen tehdy, prokáže-li pacient, že při znalosti rozhodných skutečností (o nichž měl být poučen) bylo reálně pravděpodobné, že by se rozhodl jinak, tj. že zákrok nepodstoupí.
Dovolání žalobce proti uvedenému rozsudku není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Dovolatel namítá, že závěr odvolacího soudu o nedostatku zákonných podmínek pro vznik povinnosti žalované nahradit žalobci újmu na zdraví není správný a nemá oporu v provedeném dokazování. Z něj podle žalobce vyplývá, že ke komplikaci, která vedla k poškození zdraví žalobce, dochází velmi zřídka, takovýto závažný následek se tudíž nepředpokládal, a žalovaná tak nesplnila v plném rozsahu svou poučovací povinnost. Na tom nic nemění ani to, že žalobce konstatoval, že by operaci přes veškerá poučení podstoupil. Poučení proběhlo velmi zběžně a podpis na písemném poučení byl v podstatě formální záležitost. Dovolatel trvá na tom, že žalovaná odpovídá objektivně ve smyslu §2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uplatněné námitky tak postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolatel sám hodnotí provedené důkazy a činí vlastní skutkové závěry, z nichž pak dovozuje vznik povinnosti žalované nahradit žalobci škodu na zdraví, čímž však nelze přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. jeho obligatorní náležitostí. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, v čem a od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014), případně musí dovolatel uvést, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013).
Z obsahového hlediska tak dovolání žalobce nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, když neformuloval právní otázky, na nichž by rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo, a jeho podání neobsahuje obligatorní náležitosti dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2018
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu