Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.06.2018, sp. zn. 25 Cdo 1936/2018 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.1936.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.1936.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 1936/2018-295 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) H. B. , b) Š. B. , c) M. B. , d) L. B. , e) H. B. , f) M. B. , všichni zastoupeni JUDr. Jiřím Horníkem, advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Letecké akrobatické centrum Karlovy Vary v likvidaci , se sídlem Letiště, Karlovy Vary, IČO 26642191, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 19 C 156/2013, o dovolání žalobců a), b), c), e) a f) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 12. 2017, č. j. 14 Co 279/2017-276, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dovolání žalobců a), b), c), e) a f) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 12. 2017, č. j. 14 Co 279/2017-276, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Ve sporu o jednorázové odškodnění pozůstalých při usmrcení osoby blízké (§444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, dále též jenobč. zák.“), odvolací soud s respektem k závaznému právnímu názoru vyslovenému v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, č. j. 25 Cdo 1970/2015-192, na základě rámcové nájemní smlouvy mezi žalovaným a Aeroklubem České republiky dovodil, že žalovaný nebyl provozovatelem letadla, při jehož pádu zahynul L. B., a neodpovídá za tuto újmu podle §427 obč. zák. Při posuzování podmínek obecné odpovědnosti (§420 obč. zák.) odvolací soud dospěl k závěru, že pilot V. K. při letu nerealizoval navenek činnost žalovaného spolku, jehož byl členem, nýbrž uspokojoval výlučně své zájmy a potřeby, takže nebyl tzv. použitou osobou, za jejíž činnost by odpovídal letecký spolek. Navíc pak nebylo prokázáno, kdo před havárií pilotoval letadlo, které v rámci nácviku nouzových postupů mohly ovládat obě osoby. Podle odvolacího soudu nebylo prokázáno ani porušení právní povinnosti pilotující osobou, neboť nebyla vyloučena závada letounu jako příčina kolize. Námitky dovolatelů, že odvolací soud rezignoval na jakoukoliv snahu vedoucí ke zjištění předmětu činnosti žalovaného, že v tomto směru neprovedl žádné důkazy a neučinil tak dostačující skutková zjištění, která by mu umožnila posoudit, zda jsou ve věci naplněny předpoklady §420 odst. 2 obč. zák., či zda již šlo o exces pilota coby tzv. použité osoby, postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit. Namítají-li dovolatelé, že je napadené rozhodnutí v tomto směru nepřezkoumatelné, překvapivé, a že nevyhovuje požadavkům kladeným na odůvodnění rozsudku ustanovením §157 odst. 2 o. s. ř., nezpochybňují tím právní posouzení věci soudem, nýbrž uplatňují námitku, že řízení je postiženo vadou, která (byla-li by důvodná) mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání obecně přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Především však dovolatelé přehlížejí, že odvolací soud založil své rozhodnutí o nedůvodnosti žaloby rovněž na závěru o neprokázání dalších podmínek vzniku odpovědnosti za škodu, neboť nebylo zjištěno, kdo v okamžiku nehody letadlo pilotoval (tedy zda si smrt nepřivodil sám poškozený) a zda při letu byla porušena nějaká právní povinnost. Jestliže i tyto závěry, stejně jako závěr o tom, že ve věci nebyly naplněny předpoklady §420 odst. 2 obč. zák., samy obstojí jako důvod zamítnutí žaloby a nejsou přitom dovoláním napadeny, nemůže dovolání, i kdyby uplatněný dovolací důvod byl opodstatněný, založit přípustnost mimořádného opravného prostředku proti rozhodnutí odvolacího soudu, neboť vzhledem k vázanosti dovolacího soudu tzv. kvalitativním vymezením dovolacích důvodů (§241a odst. 2 a 3 a §242 odst. 3 věta první o. s. ř.) není řešení této jediné otázky způsobilé přinést změnu v postavení dovolatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek téhož soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 119/97, publikovaný pod č. 55/1999 tamtéž). Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobců a), b), c), e) a f) podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 6. 2018 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/25/2018
Spisová značka:25 Cdo 1936/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.1936.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2018-09-26