ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.2923.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 2923/2018-216
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně: J. K. , zastoupená JUDr. Ivanou Weberovou, advokátkou se sídlem V Aleji 1544/23, Jablonec nad Nisou, proti žalovaným: 1) statutární město Liberec , se sídlem úřadu náměstí Dr. E. Beneše 1, Liberec, IČO 00262978, zastoupené Mgr. Milanem Vraspírem, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, a 2) Povodí Labe, státní podnik , se sídlem Víta Nejedlého 951/8, Hradec Králové, IČO 70890005, za účasti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného 1), o 961.200 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 24 C 253/2015, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 2. 2018, č. j. 36 Co 322/2017-185, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 2. 2018, č. j. 36 Co 322/2017-185, byl výrokem I zrušen rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 8. 2017, č. j. 24 C 253/2015-156, v zamítavém výroku I ve věci samé a v nákladových výrocích III a IV ve vztahu k žalovanému 1) a v tomto rozsahu byla věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, výrokem II byl rozsudek okresního soudu potvrzen v zamítavém výroku II a v nákladovém výroku V ve vztahu k žalovanému 2), a výrokem III bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2).
Žalovaný 1) podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení otázky vlastnického práva k zábradlí u koryta řeky N., resp. tato otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Výroky I a II jsou na sobě závislé, nesprávný výrok II zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k žalovanému 2) a má zásadní význam pro žalovaného 1). Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu.
Podle §238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. (ve znění účinném od 30. 9. 2017) dovolání podle §237 není přípustné proti rozhodnutím, kterými odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Byl-li odvolacím soudem výrokem I zrušen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III a IV a v tomto rozsahu věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, je v tomto rozsahu dovolání nepřípustné a dovolací soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Konstantní judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, publikované v časopise Soudní judikatura č. 3/1998 pod poř. č. 28, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C.H.Beck, pod C 154, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 30 Cdo 493/2004, uveřejněného pod číslem 84/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dovodila, že z povahy dovolání jakožto opravného prostředku vyplývá, že k jeho podání je oprávněn pouze ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech odstranitelná zrušením rozhodnutí (srov. též Krčmář, Z. in Drápal, L. – Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář. §201-376. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 1907-1908).
Žalovaný 1) proto není oprávněn podat dovolání proti výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovanému 2) a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2), neboť v této části není rozhodnutím na svých právech nikterak dotčen. Výroky I a II na sobě navzájem závislé nejsou (jde o samostatné společenství účastníků a výsledek řízení ve vztahu k jednomu z nich je nezávislý na výsledku řízení vůči druhému) a okolnost, že výrok II zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k žalovanému 2) je pro posouzení přípustnosti dovolání žalovaného 1) irelevantní. Nejvyšší soud proto v této části dovolání odmítl podle §243c odst. 3 a §218 písm. b) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Dovolací soud pouze dodává, že vyjádření žalovaného 2), zabývající se věcnou opodstatněností dovolání, s ohledem na důvody odmítnutí dovolání nepovažuje za účelný úkon potřebný k ochraně práv žalovaného 2), a to bez ohledu na to, že byl k vyjádření soudem prvního stupně vyzván. Náhrada nákladů sporného řízení mezi žalovanými nepřichází zásadně v úvahu, s výjimkou situace uvedené v §147 odst. 1 o. s. ř. (náklady vzniklé zaviněním účastníka nebo náhodou, která se mu přihodila), která však v daném případě nenastala. O nákladech dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nebylo rozhodováno, neboť v řízení mezi těmito účastníky se dále pokračuje a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu