ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.5583.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 5583/2017-527
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: J. M. , zastoupená JUDr. Janem Stančíkem, advokátem se sídlem Mikulůvka 141, proti žalované: VASSO VM, spol. s r. o. , se sídlem Palackého 416/20, Valašské Meziříčí, IČO 25882465, zastoupená Mgr. Zuzanou Božkovou, advokátkou se sídlem 40. pluku 1351, Valašské Meziříčí, o 560.090 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 22 C 57/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2017, č. j. 57 Co 198/2015-486, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.584 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Jana Stančíka, advokáta se sídlem Mikulůvka 141.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2017, č. j. 57 Co 198/2015-486, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Dovolatelka namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že by při provádění díla porušila své povinnosti, naopak nebylo vyloučeno, že k poškození komínového tělesa došlo na základě stavebních úprav provedených žalobkyní, čímž se odvolací soud ani nezabýval. V důsledku toho své rozhodnutí opřel o skutečnosti, které nemají podklad v provedeném dokazování, a jeho závěr, že hlavní příčinou vzniku škody bylo jednání žalované, je nesprávný. Uplatněné námitky tím ale postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k uvedenému dovolací soud ani nerozhodoval o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle ustanovení §243 písm. a) o. s. ř., když již z obsahu vlastního dovolání bylo zjevné, že nemůže být úspěšné, a tomuto návrhu by proto ani nemohlo být vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 10.100 Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalované, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 12.584 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu