ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.566.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 566/2018-177
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: ČEZ Distribuce a.s., IČO: 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín IV – Podmokly, zastoupená JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8, proti žalované: Z. H., zastoupená Mgr. Zuzanou Čumpelíkovou, advokátkou se sídlem Kudeříkové 1103/11a, Praha 4, o 334 394 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 281/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2017, č. j. 17 Co 89/2017 - 152, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2017, č. j. 17 Co 89/2017 - 152, není přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti uvedené v §237 o. s. ř. Otázkou určení výše náhrady škody v případě neoprávněného odběru elektrické energie se opakovaně zabýval Ústavní soud (plenární usnesení ze dne 1. 4. 2014, Pl. ÚS 29/13, nález ze dne 11. 8. 2015, I. ÚS 668/15), který neshledal neústavním stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr podle vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, s tím, že vyhláška nemá být aplikována mechanicky, nýbrž je třeba zohledňovat specifické okolnosti případu a v odůvodněných případech nemusí být způsob výpočtu podle vyhlášky paušálně akceptován. Dospěje-li soud k závěru, že se jedná o takový odůvodněný případ, a to například z důvodu, že by výpočet náhrady škody podle vyhlášky nezajišťoval pouze naplnění kompenzačního principu, nýbrž by jím mělo dojít, v rozporu se zákonným zmocněním, k jakési nad-kompenzaci poškozeného, či k určité formě sankce neoprávněného odběratele (neoprávněný odběr elektrické energie je již postihován trestním právem), je obecný soud povinen v daném případě prováděcí právní předpis neaplikovat nebo jej aplikovat jen zčásti a ve zbytku postupovat podle obecné občanskoprávní úpravy, případně obsah prováděcího právního předpisu za účelem určení skutečné škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny podle kritérií obecné občanskoprávní úpravy náležitě modifikovat (bod 49. usnesení). Dospěl-li tedy soud na základě uvedených okolností k závěru, že za účelem zjištění skutečné škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny aplikuje vyhlášku o způsobu stanovení náhrady škody, resp. v ní obsažený způsob výpočtu výše škody jen zčásti nebo dokonce vůbec, může pro svůj závěr o výši škody vzít v úvahu například předchozí historii spotřeby energie neoprávněného odběratele elektřiny, pokud je k dispozici, nebo i výši škody, která byla určena prostřednictvím znaleckých posudků, a provést výpočet pro spotřebitele spravedlivým způsobem, případně opatřit a provést takové důkazní prostředky, jimiž lze v konkrétním případě výši skutečné škody prokázat nebo se jí v maximální míře přiblížit (bod 50. usnesení). Tyto závěry převzal ve své judikatuře též Nejvyšší soud (srov. např. rozsudek ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 25 Cdo 201/2013, a usnesení ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3167/2014). Uvedené platí i pro účely vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, účinné od 1. 4. 2011.
V dané věci soud zjistil právě takové okolnosti, které odůvodňovaly jiný způsob stanovení výše náhrady škody než podle vyhlášky, respektive její pouze částečnou aplikaci. S odkazem na citovanou judikaturu postupoval tak, aby výše vypočtené škody s určitou mírou pravděpodobnosti odpovídala škodě skutečné. Vzal v úvahu vyúčtování spotřeby elektřiny před zjištěním neoprávněného odběru, dále spotřebu po opětovném připojení nemovitosti k odběru elektřiny (po zjištění neoprávněného odběru) a zjištěný celkový neoprávněný příkon. Tento údaj pak vzal jako výchozí pro výpočet výše škody, tak aby náhrada škody splnila funkci kompenzační a preventivní, nikoli sankční. Dospěl tak k výši škody zhruba v poloviční výši než při výpočtu podle vyhlášky č. 82/2011 Sb.
Žalovaná v dovolání konstruuje vlastní výpočet výše škody tak, aby pro ni byl co nejvýhodnější včetně uvažované ceny neoprávněně odebrané elektřiny (brojí proti §9 odst. 9 vyhl. č. 82/2011 Sb., podle nějž se výše náhrady škody stanoví oceněním množství neoprávněně odebrané elektřiny zjištěné podle odstavce 1 nebo vypočtené podle odstavce 8 cenami podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu platného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny). Judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, na kterou poukazuje sama žalovaná, především akcentuje zásadu kompenzační funkce náhrady škody a pouze příkladmo uvádí možné jiné postupy při určení výše škody, žádné striktní závěry o konkrétním postupu při jejím určení (rozuměj odlišném od vyhlášky) však nečiní. Považoval-li odvolací soud postup soudu prvního stupně při stanovení výše náhrady škody za správný a zdůraznil-li, že Ústavní soud svými nálezy neměl v úmyslu chránit černé odběratele elektrické energie, ale pouze eliminovat sankční povahu náhrady, neodchýlil se při právním řešení otázky výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektrické energie od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 7. 2018
JUDr. Marta Škárová
předseda senátu