ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.5660.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 5660/2017-517
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobců: a) T. H. L. , b) U. T. T. , c) R. U. , d) F. K. , e) L. S. A. a f) B. L. , všichni zastoupeni JUDr. Ludmilou Neústupnou, advokátkou se sídlem Revoluční 763/15, Praha 1, proti žalované: DELTA CENTER a. s. , IČO 45148007, se sídlem Bubenské nábřeží 306/13, Praha 7, Česká republika, zastoupená JUDr. Janem Lukešem, advokátem se sídlem Hybernská 1007/20, Praha 1, o zaplacení 20 000 Kč každému z žalobců , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 159/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2017, č. j. 18 Co 34/2017-470, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalovaná podala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2017, č. j. 18 Co 34/2017-470, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 9. 2016, č. j. 14 C 159/2011-414, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 20 000 Kč jako náhrady škody na ušlém zisku vzniklém porušováním práv z ochranných známek podnájemci žalované a nahradit náklady řízení.
Dovolání žalované není přípustné, neboť jeho přípustnost je vyloučena §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 („o. s. ř.“). Dovolání není podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí se posuzuje u každého nároku zvlášť bez ohledu na to, zda o nich bylo rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99).
Žádný z jednotlivých samostatných nároků na náhradu škody uplatněných žalobci společně, o nichž bylo v dané věci rozhodnuto napadeným rozsudkem, nepřevyšuje uvedenou částku.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalované bylo odmítnuto jako objektivně nepřípustné a náklady žalobců spojené s podáním vyjádření, jehož argumentace je ve vztahu k výsledku dovolacího řízení bez významu, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování práva.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu