ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.5811.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 5811/2017-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Z. K. , zastoupeného opatrovnicí G. K., právně zastoupeného JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Bolzanova 1615/1, proti žalovanému J. J. S. , zastoupenému JUDr. Radimem Kuchtou, advokátem se sídlem Brno, Příkop 838/6, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 164/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2017, č. j. 44 Co 307/2014-211, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
V dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2017, č. j. 44 Co 307/2014-211, žalovaný předložil Nejvyššímu soudu k řešení otázku použití důkazů nepřípustných v trestním řízení v řízení občanskoprávním, maje tuto otázku za dosud neřešenou v rozhodovací praxi dovolacího soudu. Nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že soud vzal za prokázaný skutkový děj, vyplývající z procesně nepoužitelných důkazů. S odkazem na ustanovení §158 odst. 6 trestního řádu, podle nějž „je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam přečten nebo jinak konstatován jeho obsah“, dovolatel namítá, že odvolací soud jeho procesní obranu označil za vyvrácenou úředním záznamem policejního orgánu, pořízeným bezprostředně po vzniku škody, ačkoliv takový úřední záznam není použitelný v trestním řízení. Poukazuje na to, že k prokázání svých tvrzení navrhl výslech své matky, avšak nemůže nést procesní odpovědnost za její úmrtí. Navrhl, aby napadený mezitímní rozsudek byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce s poukazem na §132 a §135 o. s. ř. dovozuje nepřípustnost dovolání a navrhl jeho odmítnutí, popř. zamítnutí.
Dovolací soud shledal, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud po procesní stránce nepochybil a nejde ani o právní otázku dosud neřešenou.
Z hlediska rozložení důkazního břemene v občanskoprávním sporu bylo rozhodující, zda žalovaný prokázal své tvrzení, že žalobci předem zakázal použití plošiny výtahu, a nikoliv jen to, zda se žalobci podařilo či nepodařilo tuto jeho procesní obranu vyvrátit. Vzhledem k tomu, že ze spisu Policie ČR sp. zn. KRPZ-8459/TČ-2009-150871, jehož obsah navrhl žalovaný k důkazu, vyplynulo, že žalovaný v průběhu času měnil popis událostí předcházejících pádu plošiny i možnosti své matky poskytnout k tomu relevantní informace, odvolací soud vycházel z popisu události, jak byl zachycen bezprostředně po události v úředním záznamu Policie, který v souvislosti s ostatními důkazy hodnotil jako věrohodný, a shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný své tvrzení o zákazu použití stavebního výtahu neprokázal.
V občanskoprávním řízení platí §125 o. s. ř., podle nějž mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, tedy i úřední záznam Policie. Ostatně žalovaný nebyl v občanskoprávním řízení vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, takže už jen z toho důvodu se zde neuplatní zásada trestního řízení stanovená v §158 odst. 6 trestního řádu.
Trestní stíhání žalovaného bylo zastaveno, neexistuje tedy výrok, jímž by byl soud ve smyslu §135 o. s. ř. vázán v občanskoprávním řízení o náhradu škody, a za této situace soud je oprávněn a zároveň povinen po zhodnocení důkazů ve smyslu §132 o. s. ř. sám učinit skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí o občanskoprávní odpovědnosti za škodu (srov. též §7 o. s. ř.), a k tomu je samozřejmě oprávněn využít i podkladů, které byly v trestním řízení opatřeny. Soud prvního stupně provedené důkazy řádně zhodnotil a své úvahy podrobně odůvodnil; odvolací soud pak přesvědčivě vyložil, proč považuje jeho skutková zjištění za správná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4686/2015).
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení dovolatelem vymezené procesněprávní otázky není naplněn a ani další námitky ohledně postupu odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu věci a hodnocení důkazů nejsou způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto podle ust. §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243b, §151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2018
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu