ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.1387.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 1387/2018-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobce M. K., L., zastoupeného JUDr. Petrem Šádou, advokátem, se sídlem v Bořicích 65, proti žalovaným 1. Honebnímu společenstvu Profesora Reiského Vilémov - Klášter , se sídlem ve Vilémově, Klášter 1, IČO 75038731, a 2. LESKO MEZIŘÍČÍ s. r. o. , se sídlem ve Velkém Meziříčí, Zámecká 2093/36, IČO 01496646, zastoupeným JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem v Brně, Lidická 710/57, o určení neplatnosti nájemní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 15 C 4/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. listopadu 2017, č. j. 21 Co 278/2017-119, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.365 Kč k rukám JUDr. Ing. Martina Flory, Dr., advokáta se sídlem v Brně, Lidická 710/57, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 11. 2017, č. j. 21 Co 278/2017-119, jímž potvrdil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 30. 6. 2017, č. j. 15 C 4/2015-88, kterým zamítl žalobu o určení neplatnosti tam specifikované nájemní smlouvy a rozhodl o náhradě nákladů řízení, současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, dovolání odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Pouze rekapituluje zjištění a právní hodnocení soudů obou stupňů a jejich právní posouzení věci, s nímž nesouhlasí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelé rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 16. 7. 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu