ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.1664.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 1664/2018-328
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků Pod nemocnicí 15 , se sídlem v Brně – Bohunicích, Pod nemocnicí 594/15, IČO: 01548999, zastoupeného Mgr. Radkou Ježovou, advokátkou se sídlem ve Vyškově, Dobrovského 409/1, proti žalovanému I. S. , zastoupenému Doc. JUDr. Ing. Milanem Pekárkem, CSc., advokátem se sídlem v Brně, Stamicova 348/18, o zaplacení částky 24.383,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 29 C 15/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. září 2017, č. j. 16 Co 263/2016-294, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce (a posléze jeho procesní nástupce – viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. září 2013, č. j. 16 Co 202/2011-172, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2014, č. j. 26 Cdo 3319/2014-193) se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 10.686,- Kč s příslušenstvím z titulu příspěvku na náklady spojené se správou domu a částku 13.697,- Kč z titulu nedoplatku vyplývajícího z vyúčtování záloh na úhradu plnění poskytovaných s užíváním bytu.
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. února 2016, č. j. 29 C 15/2009-251, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 10.686,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky 13.697,- Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. září 2017, č. j. 16 Co 263/2016-294, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku I. a zrušil v zamítavém výroku II. a v nákladovém výroku III. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalovaného proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.
– dále jen „o. s. ř.“), může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována,
bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle §240 odst. 3 věty první o. s. ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání.
Z obsahu spisu se podává, že napadené rozhodnutí, v němž byli účastníci správně poučeni, že dovolání proti němu není přípustné (viz následný výklad), bylo doručeno dovolateli k rukám jeho zástupce s procesní plnou mocí do datové schránky dne 2. října 2017 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 300 verte). Za této situace bylo posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání ve smyslu §57 odst. 2 o. s. ř. pondělí 4. prosince 2017 (neboť 2. prosinec 2017 připadl na sobotu). Bylo-li dovolání podáno k poštovní přepravě až dne 2. ledna 2018 (viz poštovní obálka na č. l. 310 spisu), stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10 o. s. ř.) dovolání podle ustanovení §243c odst. 3 věty první a §218a o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Pro úplnost lze dodat, že i v případě, kdy by dovolání nebylo podáno opožděně, muselo by být odmítnuto pro nepřípustnost podle §243c odst. 1 o. s. ř. Podle §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. není totiž dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2 o. s. ř. (o takové vztahy či věci v projednávaném případě nejde); k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o dvou samostatných nárocích se samostatným skutkovým základem, tj. o nároku na zaplacení příspěvku na náklady spojené se správou domu a o nároku na zaplacení nedoplatku vyplývajícího z vyúčtování záloh na úhradu plnění poskytovaných s užíváním bytu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. 26 Cdo 2896/2015). Za této situace posuzoval dovolací soud u každého z těchto nároků přípustnost dovolání samostatně, a to bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné pod č. 9/2000 časopisu Soudní judikatura). Ve vztahu k omezení vyplývajícímu z ustanovení §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. je bez právního významu je i to, že ohledně nároku na zaplacení částky 13.697,- Kč s příslušenstvím byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2013, sp. zn. 26 Cdo 2137/2013). Protože žádný z uvedených nároků nepřevyšuje 50.000 Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), nelze přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237 o. s. ř., neboť ustanovení §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. to výslovně vylučuje.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 6. 2018
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu