ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.1716.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 1716/2018-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně D. K. , H. K., zastoupené JUDr. Milanem Kufrem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Chelčického 1223/5, proti žalovanému F. M. , H. K., zastoupenému Mgr. Jakubem Tichým, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o 78.980 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 160/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. června 2017, č. j. 20 Co 150/2017-197, 20 Co 151/2017, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.560 Kč k rukám JUDr. Milana Kufra, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Chelčického 1223/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 27. 6. 2017, č. j. 20 Co 150/2017-197, 20 Co 151/2017, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové (soud prvního stupně) ze dne 15. 11. 2016, č. j. 13 C 160/2015-146, ve znění usnesení ze dne 9. 12. 2016, č. j. 13 C 160/2015-148, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 78.980 Kč s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku, rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).
Dovolatel řádně nevymezuje, v čem spatřuje nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem, právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování (zejména ohledně placení nájemného, vyúčtování záloh na plnění spojená s užíváním bytu, vrácení investic do bytu). Rovněž mu vytýká, že se nevypořádal se všemi jeho námitkami uplatněnými v řízení, že rozhodnutí bylo podjaté (a soud tedy zatížil řízení vadami). Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Obecná úvaha, zda byl dovolatel vskutku povinen zaplatit svůj dluh žalobkyni, měla-li i ona vůči němu nějaké závazky, není právní otázkou a nelze ji tedy ani považovat za řádné vymezení přípustnosti.
Dovolatel tak v konečném důsledku neformuluje žádné otázky hmotného nebo procesního práva (na kterých napadené rozhodnutí závisí), o nichž má za to, že nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (k náležitému vymezení přípustnosti dovolání srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ani v části, v níž napadá výrok rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, neobsahuje dovolání žádné odůvodnění a údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), navíc dovolání proti tomuto výroku není ani přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [§237, §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 16. 7. 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu