ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.1792.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 1792/2018-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce České pošty, s. p. , se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 909/4, IČO: 47114983, proti žalovanému M. Š. , se sídlem v Praze, zastoupenému Mgr. Markem Vosátkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, o vyklizení nemovité věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 44/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2017, č. j. 11 Co 231/2017-120, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2017, č. j. 11 Co 231/2017-120, odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění od 30. září 2017 – dále jen „o. s. ř.“). Dovolatel v něm totiž neuplatnil (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. Ve skutečnosti použil nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím se pokusil zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu, resp. způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení platnosti žalobcova odstoupení ze dne 26. února 2014 od smlouvy o nájmu prostoru sloužícího podnikání, kterou účastníci uzavřeli dne 14. ledna 2014 (dále jen „smlouva ze dne 14. ledna 2014“), a povinnosti žalovaného vyklidit tyto prostory. V této souvislosti totiž nelze přehlédnout, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou – vzhledem ke znění smlouvy ze dne 14. ledna 2014 a s přihlédnutím k vůli účastníků v ní vyjádřené – natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, neboť takovýto výklad je zde možný (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Zpochybnil-li proto dovolatel správnost odvolacím soudem přijatého právního názoru poukazem na to, jak měla být interpretována smlouva ze dne 14. ledna 2014 v ujednáních týkajících se předmětu jeho podnikání, napadl správnost skutkového (nikoli právního) závěru odvolacího soudu. Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak ve skutečnosti založena výhradně na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.
Vzhledem k charakteru některých dalších uplatněných dovolacích námitek dovolací soud výjimečně dodává, že nejen skutkové námitky, ale i vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Dovolací soud nepřehlédl dovolací sdělení, že dovolatel podává dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu „v celém rozsahu“ , tj. jakoby i proti jeho nákladovému výroku. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že ve vztahu k uvedenému výroku schází v dovolání vymezení dovolacího důvodu (§241a odst. 3 o. s. ř.), jakož i vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž o tyto náležitosti nebylo v této části doplněno ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř. Podle názoru dovolacího soudu tak dovolání proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu ve skutečnosti nesměřuje a dovolatel pouze formálně ohlásil, že dovolání i proti tomuto výroku podává.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu