ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.1822.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 1822/2018-329
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně D. M. , B., zastoupené Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 96/18, proti žalovanému P. B. , B., o určení neplatnosti zvýšení nájemného, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 9 C 52/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 19. června 2017, č. j. 54 Co 747/2016-259, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 6. 2017, č. j. 54 Co 747/2016-259, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (soud prvního stupně) ze dne 16. 9. 2016, č. j. 9 C 52/2011-218, v části, v níž určil, že tam blíže specifikované oznámení o jednostranném zvýšení nájemného je neplatné, a v níž rozhodl o náhradě nákladů řízení státu; současně změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (dále jen „měnící výrok“), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Měnící výrok a výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení napadla žalobkyně dovoláním, které není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovoláním označenou právní otázku podmínek aplikace §150 o. s. ř. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od které není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.
Podle ustálené judikatury (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2941/2013) je základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, zásada úspěchu ve věci (§142 odst. 1 o. s. ř.). Ustanovení §150 o. s. ř., které tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit, neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi stranami, ale k řešení situace, v níž jsou dány takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možné spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z pečlivého posouzení rozhodných hledisek a musí být náležitě odůvodněn. Důvody hodné zvláštního zřetele přitom mohou vyplývat nejen z majetkových, sociálních, osobních a dalších poměrů všech účastníků, ale v úvahu je třeba vzít i okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení, jakož i okolnosti související s předprocesním stádiem sporu včetně chování účastníků v tomto stádiu.
Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení těmito okolnostmi zabýval, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvahy nejsou zjevně nepřiměřené. Dovolatelka ostatně ani žádné konkrétní důvody, které by nemožnost aplikace §150 o. s. ř. zakládaly, neuvádí.
Opodstatněná není ani její námitka, že byla postupem soudu zbavena možnosti vyjádřit se k zamýšlenému užití §150 o. s. ř., neboť z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 8. 6. 2017 (č. l. 256 spisu) vyplývá, že účastníci byli odvolacím soudem na možnost aplikace §150 o. s. ř. upozorněni a byl jim dán prostor se k této otázce vyjádřit.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 5. 9. 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu