ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.2511.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 2511/2017-339
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněného hlavního města Prahy , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupeného prof. Dr.h.c. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 678/9, proti povinné ORIS Praha, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 10, Konopišťská č. 739/16, IČO 43004474, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, pro nepeněžité plnění, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 54 EXE 7056/2012, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2016, č. j. 62 Co 363/2016-305, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 7. 12. 2016, č. j. 62 Co 363/2016-305, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 (soud prvního stupně) ze dne 22. 7. 2016, č. j. 54 EXE 7056/2012-373 (správně 54 EXE 7056/2012-273), kterým zamítl návrh povinné „na zastavení exekuce ze dne 18. 3. 2013, včetně návrhu na částečné zastavení ze dne 10. 4. 2013 a doplnění návrhu na zastavení ze dne 14. 5. 2013 a návrhu na zastavení ze dne 25. 11. 2015“.
Dovolání povinné není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), neboť odvolací soud otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu (zejména vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byla exekuce nařízena) posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, č. j. 26 Cdo 138/2014-180 (vydané v této věci), ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3386/2006, ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5255/2007, ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1236/97, uveřejněné pod číslem 16/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Námitkami, jimiž zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže založit ani právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 3773/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. ledna 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu