ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.2541.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 2541/2018-382
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobců a) J. Č. , a b) J. Č. , obou bytem v P., zastoupených JUDr. Jiřím Kratochvílem, advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, proti žalované ALBIBA s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Hybernská 1007/20, IČO 27234801, zastoupené Mgr. Lukášem Eichingerem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, o zaplacení částky 291.742 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 79.667 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 198/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2017, č. j. 17 Co 113/2017-353, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. 6. 2015, č. j. 23 C 198/2007-245, uložil žalované zaplatit žalobcům 291.742 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), smluvní pokutu a náklady řízení (výrok II., IV.), dále jí uložil zaplatit náklady státu (výrok III.). Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 7. 9. 2017, č. j. 17 Co 113/2017-353, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v části týkající se zaplacení částky 291.742 Kč potvrdil, v části týkající se zaplacení úroků z prodlení ho zrušil, stejně jako výroky II. – IV. o zaplacení smluvní pokuty a náhrady nákladů řízení a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení, zároveň nařídil, aby věc projednal a rozhodl jiný soudce téhož soudu.
Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolatelka neuvádí, v čem spatřuje přípustnost dovolání (§237-238a o. s. ř.) a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka pouze obsáhle polemizuje se závěry odvolacího soudu, aniž by prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu, tj. nesprávného právního posouzení věci, vymezila nějakou právní otázku, kterou by měl Nejvyšší soud řešit, a aniž by bylo z jejího podání zřejmé, kterou judikaturu při svých úvahách nerespektoval, popř. která by měla být postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb. překonána, nevymezuje ani žádnou právní otázku, která doposud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena.
Dovolatelka zpochybňuje právní posouzení učiněné odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného odkazování, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka k dispozici nemá (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.).
Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci. Rovněž námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal se všemi jejími námitkami uplatněnými v řízení a že své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.).
Dovolatelka sice napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“, avšak proti výrokům, jimiž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení a nařídil, aby věc dále projednal a rozhodl jiný soudce, dovolání (podle jeho obsahu) zjevně nesměřuje. V této části totiž neobsahuje vůbec žádné odůvodnění a neobsahuje rovněž ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 10. 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu