ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.2715.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 2715/2017-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně VPJ COMPANY s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Čerpadlová 573/3, IČO 62414810, zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Postupicích č. p. 58, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, IČO 00006947, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, o 2.237.527 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 61/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. srpna 2016, č. j. 58 Co 258/2016-140, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla dovoláním výrok usnesení Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 17. 8. 2016, č. j. 58 Co 258/2016-140, kterým potvrdil výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 15. 11. 2012, č. j. 30 C 61/2012-39, jímž (v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé – zamítnutí žaloby) jí uložil do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit soudní poplatek z žaloby ve výši 111.880 Kč. Předmětem řízení bylo zaplacení náhrady ve výši 2.237.527 Kč s úrokem z prodlení za nucené omezení vlastnického práva v důsledku protiústavní regulace nájemného za dobu od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2006.
Dovolání není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, přípustné.
Závěr odvolacího soudu, že nebyl-li zaplacen soudní poplatek splatný společně s podáním žaloby a soud již začal jednat ve věci samé, uloží povinnost k jeho zaplacení v konečném rozhodnutí, je v souladu s výslovnou úpravou v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění v době podání žaloby, tedy do 31. 8. 2012 (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), i v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1806/2015, ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2867/2016), od níž není důvod se odchýlit.
Nezaplatí-li žalobce soudní poplatek splatný podáním žaloby [§4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích], soud jej vyzve, aby tak učinil ve lhůtě, kterou mu určí, a v případě, že soudní poplatek nezaplatí ani v této lhůtě, řízení zastaví (§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Situaci, kdy žalobce soudní poplatek nezaplatil společně s žalobou a soud nepostupoval podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a ve věci jednal, pak řeší zákon v §9 odst. 6, podle něhož soud uloží povinnost zaplatit soudní poplatek spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí. Okolnost, proč nebyl soudní poplatek zaplacen s podáním žaloby, ani pochybení soudu, který nepostupoval podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nemá pro vznik a trvání poplatkové povinnosti žádný význam.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1269/2014, uveřejněné pod číslem 106/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (proti tomuto rozhodnutí podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 3475/2014, odmítl)] není řízení o náhradě za omezení vlastnického práva pronajímatele v důsledku regulace nájemného osvobozeno od soudního poplatku. Žalobkyně měla tedy současně s podáním žaloby, jíž se domáhala zaplacení této náhrady, zaplatit i soudní poplatek, což však neučinila. Zároveň soud nepostupoval podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, a přestože nebyl soudní poplatek zaplacen, začal ve věci jednat. Proto musel žalobkyni, která nebyla v řízení úspěšná, uložit povinnost zaplatit soudní poplatek v konečném rozhodnutí ve věci. Podmínkou pro rozhodnutí soudu podle §9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích, kterým v rozhodnutí o věci samé ukládá účastníkovi povinnost zaplatit soudní poplatek, není podle zákona o soudních poplatcích výzva k úhradě tohoto soudního poplatku; ostatně taková výzva – za situace, kdy soud již začal jednat ve věci samé a nemůže proto řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavit – by neměla žádný význam.
Námitkami, jimiž dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami (zejména, že se nevypořádal se všemi jejími námitkami a své závěry náležitě neodůvodnil), uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Jen pro úplnost lze uvést, že z obsahu spisu je zřejmé, že se odvolací soud s námitkami žalobkyně v dostatečné míře zabýval a své závěry náležitě odůvodnil.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 11. 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu