ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.2716.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 2716/2018-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobce Bytového družstva Pod Rapidem 14-20 , se sídlem v Praze 10, Pod Rapidem 2473/20, IČO 24142182, zastoupeného Mgr. Jiřím Ostrýtem, advokátem se sídlem v Praze 2, Moravská 924/6, proti žalovanému J. Š. , P., zastoupenému JUDr. Michalem Stupkou, advokátem se sídlem v Praze 4, Družstevní 1395/8, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 207/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2018, č. j. 25 Co 399/2017-126, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800 Kč k rukám Mgr. Jiřího Ostrýta, advokáta se sídlem v Praze 2, Moravská 924/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 7. 2017, č. j. 8 C 207/2014-96, uložil žalovanému povinnost vyklidit byt tam specifikovaný a vyklizený ho předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 2. 2018, č. j. 25 Co 399/2017-126, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Své rozhodnutí s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu založil na závěru, že byla-li pravomocně zamítnuta žaloba o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu a rozhodnuto o (ne)existenci nájemního vztahu mezi týmiž účastníky, nemůže soud v jiném řízení tyto otázky znovu posuzovat ani jako otázky předběžné.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolatel v něm nevylíčil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolatel totiž neuvedl žádný relevantní údaj vztahující se k přípustnosti dovolání. V dovolání sice v tomto směru ohlásil, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“ (zda mohl vzniknout služební nájem bytu i u osoby, která není příslušníkem organizace, která je oprávněná s příslušným bytem hospodařit), avšak na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Odvolací soud se nezabýval ani otázkou, zda vzniklo dřívější právo společného užívání předmětného bytu manžely, následně transformované na právo společného nájmu bytu manžely, k níž dovolatel směřoval další část svých námitek.
Nad rámec uvedeného lze pro úplnost dodat, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou, z níž plyne, že k (případné) neplatnosti výpovědi z nájmu bytu (§711 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013) nelze přihlížet až v řízení o vyklizení bytu vedeném na základě žaloby pronajímatele v případech, kdy nájemce, ač povinen, byt nevyklidil (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2813/2007, či ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2423/2012). V soudní praxi není pochyb ani o tom, že pokud nájemce po zániku nájemního vztahu k bytu (resp. po právní moci rozsudku, jímž byla zamítnuta jeho žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu) byt nevyklidí, nezbývá pronajímateli než domáhat se jeho vyklizení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. 26 Cdo 3524/2009).
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že dovoláním je napadán rozsudek v celém rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.
Dovolání obsahovalo i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud samotné dovolání v přiměřené lhůtě odmítl, stal se tento návrh bezpředmětným. Nejsou-li totiž splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [§243 písm. a) o. s. ř.].
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 9. 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu